Akrylové barvy fungují poněkud rozdílně, než třeba syntetiky, oleje. Pracuje se s nimi na základě vrstev, kdy každá vrstva přejímá (protože vlastně 100% nekryje) vrstvu pod sebou. To je nejvíce patrné třeba (u všeobecně snad nejhůře použitelné žluté). Budeme-li chtít namalovat na modrou vrstvu vrstvu žlutou, nejen, že se to nepovede, ale je ještě velká šance na to, že vyrobíme flek, který bude místy skoro žlutý, místy zelený. Abychom se tomu vyhnuli, je dobré nemalovat pod místa, která budou žlutá, tu modrou. Popř. přemalovat bílou apod.. Jak jsem řekl, akryly fungují ve vrstvách.

Všeobecný postup je pak takový, že nejprve namalujeme na figuru základ (Z). Anglicky Base. Klidně více vrstev té samé barvy, protože je potřeba, aby tato vrstva 100% kryla (!), neprosvítal pod ní podklad. Jakmile máme základ, necháme ho důkladně proschnout (u akrylu stačí pár minut, půl hodina, podle množství použité vody apod.). Opakuji, že musí být základ opravdu dobře proschlý. 

V dalším (druhém) kroku se pak začíná světly. Nejčastěji jsou světla dvě. Namícháme světlo tak, že do základu přidáme světlejší odstín (třeba i jinou barvu, ale světlejší - pozn. světlo se velmi málo dělá tak, že by se přidávala čistě bílá!!!).

Ihned poté malujeme druhé světlo. Namícháme ho tak, že opět do základu přidáme ještě světlejší barvu. V tuto chvíli máme včetně základu již vrstvy tři. (Základ + dvě vrstvy.)

Nyní (nakonec) začneme malovat stíny. Postup je zcela stejný jako u světla. Jen opět do základu přidáme tmavší barvu. 

Toto je všeobecný postup.

Já postupuji poněkud jinak. Začínám tím, že si namaluji na základ nejprve první stín. Ovšem pozor, mnou namíchaný první stín je skoro shodný se základem. Pouze si tak vlastně na figuře vyznačím místa, kde bude další stín, světlo. Dovolí mi to si rozvrhnou místa světla a stínu. Vlastně stejně, ne-li lépe, funguje i nasvícení lampičkou, které také určí místa světlo/stín, jak napsal Milan Dufek. Jen pozor na to, že se jedná o silný zdroj světla, tedy dostanete ostré přechody. Po získání praxe to pozná už každý sám.

V dalších krocích již postupuji popsaným všeobecným postupem. Někdy to udělám i tak, že použiji vrstev mnohem víc, někdy zase naopak jen jedno světlo, jeden stín. Nemohu to zcela přesně popsat, protože ne vždy používám stejný postup. Záleží na figuře.

Když se tedy budete držet výše uvedeného, nebude se vám stávat, že na figuře budete mít neurčitý šedý flek, popř. že bude figura prouhatá jako zebra. Jde totiž hlavně o to, že do základu přidáváte barvy pro světla/stíny - opět to tak není vždy, ale jste-li začátečník, berte to tak, že to tak vždy je. A hlavně se taky nebojte si najít vlastní cestu, vlastní techniku! Prostě experimentovat. 

Příklad stínování červené (AC= Andrea Colour):

Z (Základ) = AC13 (Dark Red)

Světlo (Sv)1 = Z + AC12(Basic Red) + AC32(French Orange)

Sv2 = AC32 (French Orange)

Stín1(S) = Z + AC18 (Reddish Brown)

S2 = S1 + AC48 (Brown Leather) 

- Uvedené barvy berte jen jako příklad. Stejně tak barvy Andrea se dají míchat s akryly jiných výrobců, mohou být zcela nahrazeny jinými barvami... Klidně uveďte také své vlastní postupy. I s jinými barvami. To, co jsem popsal, funguje, ale zcela určitě to není to jediné a nejlepší.

Figurkařině zdar! 

Teď mi dovolte uvést na správnou míru to s těmi prapory, vlajkami...

Takže prapor býval menší, tvaru rovnoramenného trojúheníku. Ty mohly být i dva nad sebou (takový tvar hadího jazyka - dvě špičky). Pokud byly dva, pak dole byla vždycky barva štítu. Ke konci 15. století se pak začaly prapory slučovat s korouhvemi. 

Korouhev byla naopak vyšší a kratší než prpapor. V horní části pak byl dlouhý úzký pruh zakončený špičkou (tzv. cípatý). Viz právě ten křižák, co mám v galerii. Důležité je, že se jak prapory, tak i korouhve pevně připevňovaly na ratiště (žerď). Navíc zdaleka ne každý směl korouhev používat! Velmi přísně se na to dbalo - ve své podstatě by si to nikdy nikdo nedovolil porušit. No a ten, kdo korouhev směl užívat měl čestný titul korouhevní pán.

Vlajka je pak tím posledním, co zbylo, vlastně je teď třeba na hradě. Základním rozlišením je, že nikdy není napevno připevněna k žerdi. Asi i proto, že by pak šla jen těžko spouště na půl žerdi, když někdo zemře, nebo ráno vytahovat za zvuku trubky ve vojenském táboře.

Pozn.: Tohle všechno mám vyčtené, nestudoval jsem to v žádné škole, takže jestli je to jinak, neříkám ne. Ale snad to je tak, jak jsem napsal. A pokud jsem tu někoho uvedl v omyl, omlouvám se.

A ještě jedna důležitá poznámka: pokud je na korouhvi, praporu... heraldická figura (viz třeba ten lev), hledí vždy  směrem k žerdi. Orel má hlavy dvě, odvrácené od sebe navzájem, takže tam je to jedno.

No blbej dotaz rozhodně není.Tohle je moje druhá vlajka (shodou okolností na stejné figuře). Původně měl čistě kříž - to, co má na tom štítě. Správně by to i mít měl, protože tak vypadala jedna ze dvou vlajek celého Řádu - vycházím z toho, co Poláci ukořistili u Grunvaldu. Tohle je vlajka Královce (Koenigsberg - snad to píšu dobře), svého času sídelní město Řádu. Jinak je to český lev, protože to město původně založil český král, resp. toho lva udělil do erbu.Kdo ale zná tu figuru, tak tam je ta vlajka (na obrázku na krabičce) taky vymalovaná - mimochodem mnohem líp - ale s jednou podstatnou chybou - je jakoby uřízlá, nemá prostě špičku (trojúhelníkový tvar) jako měly prapory. Když to zjednoduším, tak to vlastně byl ten lev v červeném poli + černým kříže Řádu německých rytířů nad ním. Ta chyba asi vznikla proto, že na internetu se dá najít, ovšem protože se nevešla, tak je právě ten trojúuhelník jakoby ustřihnutý.

Postupoval jsem tak, že jsem použil velmi hrubou šablonu pro toho lva pro stříkací pistoli, ale jinak je to namalované od ruky. Mám to průběžně nafocené, právě hlavně to chci dát k tomu článku. Štít je od ruky, pouze rovné čáry jsem si předkreslil tužkou. Nakonec je to stříknuté velmi silně naředěnou bílou barvou - spíš špinavá voda.