ZTRÁTOVÝ BARTER

Dost ale forsythovských fabulací, byť jsou založeny na relevantních technických výhradách českých vojáků k letounu C-295M. Existuje i nemálo ekonomických argumentů pro to, že obchod se španělskou CASA je pro české ministerstvo obrany nevýhodný, respektive je, jak se zdá, jediným subjektem, který vyjde z chystaného barteru bez zisku, či lépe řečeno se ztrátou.
Začněme tím, co by mělo kontraktu za 2,2 miliardy korun předcházet, tj. barteru s CASA, kdy se AČR zbaví pěti nadbytečných (nepoužívaných) bitevníků L-159 výměnou za jeden letoun C-295M. Odborníci ministerstva vyčíslili, že náklady na znovuzprovoznění pěti jednomístných stopadesátdevítek dosáhnou 300-350 mil Kč. To je v podstatě jednotková cena za tzv. holý letoun C-295M (22-25 mil. USD). Svého druhu účetním fíglem je, že tyto výdaje v podkladech pro rozhodnutí vlády ohledně pořízení nových dopravních letadel (a ani v částce 2,2 mld. Kč) pro armádu nefigurují. Šlo by totiž o finanční prostředky z běžných výdajů resortu, což by mohlo negativně ovlivnit provoz osmadvaceti bitevníků L-159 (24 jednomístných a 4 dvojmístné), které Armáda ČR používá.

JEŠTĚ HORŠÍ BILANCE

Pokud by Španělé chtěli dvojmístné stroje, armádní náklady na znovuzprovoznění a na konverzi by přesáhly půl miliardy korun. Je totiž známo, že za konverzi čtyř jednomístných letounů ALCA na L-159T1 zaplatilo ministerstvo obrany 450 miliónů korun.
A ze stavu nepoužívaných armádních bitevníků uskladněných ve vodochodském Aeru by se odečetlo celkem deset kusů, protože těch dalších pět strojů použitých pro dvojmístnou verzi, bude nevratně kanibalizovaných. Při plánovaném barteru by správně měla být uvažována i hodnota těchto strojů, o něž by armáda přišla a které ještě před několika lety pořizovala v ceně čtvrt miliardy korun za kus.
Zápornou bilanci takové výměny nezachrání ani úspora, které by armáda dosáhla tím, že ve Vodochodech bude skladovat méně letadel. Z veřejně dostupných informací se to ostatně dá snadno spočítat - uskladnění 47 kusů na dobu 33 měsíců vyjde na 162,5 miliónu korun.
Dobrého hospodáře by mělo zarazit i to, že z podepsaného memoranda s firmou CASA není zřejmý její záměr pořídit si k vyměněným bitevníkům také související balíček logistické podpory u nového provozovatele.
Mají snad pravdu zlé jazyky, které dnes tvrdí, že CASA s přeprodejem českých bitevníků nepočítá (ve svém portfoliu má vlastní cvičná letadla) a že za pár let začne vyměněné L-159 rozebírat a po částech prodávat nazpátek české armádě v podobě náhradních dílů?

KDO BUDE INKASOVAT

Římané si kladli otázku „Qui bono“, kdo z toho bude mít prospěch. V první řadě slovenská finanční skupina Penta, která zprivatizovala Aero Vodochody. Někdejší výrobce bitevníků má dostat 60-70 miliónů korun za znovuzprovoznění jednoho letadla anebo zhruba 110 miliónů za konverzi jednoho stroje na dvojmístnou verzi. A pokud budou prostřednictvím CASA letadla přeprodána do třetí země, má Aero šanci získat kontrakt na servisní podporu těchto letadel až do konce jejich životního cyklu.
Dalším z inkasujících je španělská CASA. I kdyby vyměněné bitevníky nechala firma shnít někde na dvoře továrny, obchod založený na výměně jednoho letadla a následné koupi dalších tří je pro ni po všech stránkách výhodný.
Zejména v době, kdy od uvedení konkurenčního letadla Spartan má problém získávat nové zakázky a poté, co v Polsku během přistání fatálně havaroval jeden z letounů C-295M. V takové chvíli je třeba jakákoliv nová reference.
Zapomenou nelze ani na podle českých zákonů povinného zprostředkovatele nákupu vojenské techniky, kterým bude podle materiálů ministerstva obrany společnost Omnipol. Ta v ČR zastupuje zájmy nadnárodního zbrojařského koncernu EADS, jehož součástí je španělská CASA.

Zdroj a více na:
http://www.vrtetipsem.cz/clanek.php?ID=000003