Koukám,že pan Magistr perlí... Jinak podle fotek pěkná sochařina,ale jde ti to Libore pěkně od ruky!

Další zhruba dvě hoďky ohnutých zad. Drobné díly jsou odvětveny a začištěny. Kola jsem už přilepil k podvozkovým nohám, nabarvím to štětcem najednou. Motory jsou ke křídlu jen nasazeny nasucho, samozřejmě bude následovat tmelení spojů křídlo/trup a po úplném vytvrdnutí lepidla začistění všech lepených spojů. Model je proto položen na radiátoru, jistě že je položen na té hliněné vaničce. Snad uschne rychleji.

Stříška dílu s palubní deskou druhého pilota se nastavovat nebude muset, pasuje do otvoru v trupu úplně přesně a vypadá to, že i stříkaný překryt kabiny, který je už vymáchaný ve Future, sedne na své místo obstojně. V šachtách jsou nalepeny Evergreeny, tenký pásek jsem musel vlepit i do škvíry na spodku trupu za křídlem. Ta vznikla důsledkem širší zadní části podlahy v kabině.

Všiml jsem si, že jemné rytí povrchu je místy zaplněno hmotou, rýhy se proto budou muset protáhnout jemnější hranou žiletkové pilky. To udělám až budu obnovovat paneláž na tmelených a lepených místech.

blížší info o té vzácnosti Kikka ve Smithsonian/Udvar Hazy včetně videa viz zde

yuiphone.com/nakajima-kikka-orange-blossom-airplanes-in-the-smithsonian

Je to myšleno i pro další diskutující. Mě spíš zajímají skutečné perly tohoto druhu, ne stavebnice, byt zajímavá.Mgr.Procházka

Jirka Dominec: tys viděl někdy nějaký model bez otřepů? Já zatím ne. Samozřejmě, oku modeláře-pečlivky to může připadat až nechutné, avšak věz, že kromě otřepů je na křídle i vyhřezlé lepidlo. Nevím jak jiní, ale já stavím modely svým způsobem a otřepy odstraňuji až při začišťování lepeného spoje. Nech mě pokračovat a uvidíš, že to co tam být nemá zmizí. Kamufláž, či spíše antikamufláž, bude číslo 3 z modelu AZ 7404.

mgr. Zdenek Procházka: pokud jsem Váš příspěvek pochopil správně mám jen tuto odpověď: nesmíte všechno brát až tak moc vážně. Jde jen o slepení a nabarvení pár kousků tvarované umělé hmoty.

Stačí mi fotka a vím , že si to nikdy nepořídím. Vypadá to jak modely z Ukrajiny ze začátku 90. let.

Vážerný kolego Malý

dík za nevšední story jak NASM, kde teď je, přišlo k unikátnímu letounu Kikka. Zajímavé ale je, že v novém restaurátorském centru Udvar Hazy už umístěná Kikka nemá motory. Mgr.Procházka

1. Na to, jak je to sqělý model, mi připadá, že má dost otřepů.

2. Doufám, že kamufláž bude v šikmých pruzích, aby lahodila šikmému Nasaku-ovu oku (Kobajašiho oko bude vevnitř, tomu to může být jedno)

3. Vždycku mi bylo líto, že se staví "LW 1946", ne však "RAF 1946", která byla nejspíš podobně bizarní.

V zemích dálného Orientu, včetně Japonska samotného, je velice málo známou skutečností, že se v posledních dnech války podařilo několika tamním leteckým nadšencům uchovat téměř dokončenou a válečnou vřavou netknutou dvoumístnou variantu proudové Nakajimy Kikka. Za vším stál věhlasný Teruhiko Kobajaši, výtečný stíhací pilot. Po kapitulaci ostrovní říše sice odešel do zaslouženého důchodu, avšak bez výsluhového příspěvku. Proto neváhal dát se do služeb vítězné mocnosti. Američanům mohl kromě svých zkušeností výtečného pilota nabídnout právě onu Kikku, obdobu německého Messerschmittu Me-262 Schwalbe, které k dokončení zbývalo opravdu málo. Jelikož Yankeeové byli ve vývoji proudových motorů mírně pozadu, jeho nabídku vřele uvítali a Kobajašiho odměnili propůjčením hodnosti leteckého maršála. Současně jej ustanovili čestným velitelem již neexistující 244. Sentai, které za války opravdu velel. Kobajaši, věren kodexu bušidó, i toto přijal s povděkem. Po dokončení všech prací za materiální pomoci USA mohl stroj konečně úspěšně vzlétnout. Dalším úspěchem bylo, že Kikka po tomto zalétávacím letu i bezpečně přistála. Následovaly další úspěšné vzlety i přistání, a tak bylo rozhodnuto, že stroj bude opatřen pestrobarevným nátěrem, aby ještě více lahodil šikmému oku diváka a jako jediný letuschopný exemplář z jinak bohaté plejády leteckých konstrukcí, které Japonci během války uvedli do provozu, avšak žádný se konce války v letuschopném stavu nedočkal, bude jako předváděcí stroj létat ze základny v Chofu. Lví podíl na tomto jedinečném úspěchu měl Masemeno Nasaku, Kobajašiho nejvěrnější přítel, který po válce v Chofu působil jako vrchní mechanik.Tuto téměř neznámou předlohu si pro svůj model jako první na světě vybrala společnost AZmodel. Vy se nyní budete moci seznámit s tím, jak se mi model dvoumístné Kikky v měřítku 1:72 stavěl.

Zde je zobrazen stav po necelých třech hodinkách práce. Jde o poměrně jednoduchý model, takže ani nářadí nebylo v této fází stavby potřeba použít mnoho. Poloplechové nůžky k odstřižení dílů od rámečků, značkové lepidlo a pinzeta a brousítko na nehty z diskontu Jednota, kterým bylo třeba odstranit nálitky na vnitřní straně dílů křídla. Ty jsou bohužel i v šachtách, které jsou opatřeny naznačením žebrování, takže za své při broušení vzalo všechno a žebra posléze dodělám z profilu Evergreen, případně nechám šachty být už tak, stejně se žádná dokumentace jak by to mělo vevnitř vypadat nedochovala.

Při lepení trupu jsem zvolil netradiční postup. Levou polovinu trupu dolepím k pravé již předem nalepené ke křídlu. Je to proto, že bych se jinak netrefil se správným usazením podlahy, která tvoří středový díl podvozkových šachet. Ten jsem proto raději než k dílu trupu přilepil do křídla.

Zatím se obávám toho, že strop kryjící palubní desku druhého pilota bude užší než je šířka pilotního prostoru, stejně tak bude asi kratší tyčka ve spodní části konstrukce držící sedačky. Není však problém nastavit to Evergreenem.