Vstupuješ špatně, v otázce bylo že miking narazil na jakýsi článek kdy PO VÁLCE byl kdosi v SRN a ta JE právně nástupcem třetí říše. Proto se ptal na to zda občan protektorátu byl či nebyl občanem říše. To že za války SRN nebyla (ani těsně po válce) nikdo netvrdil. Otázka byla na to zda občan protektorátu byl občanem říše a tedy i německým občanem, z čehož by vyplývalo že v SRN mohl dostat občanství. To je právě v podě 2 zcela jednoznačně vysvětleno.

Právě z toho nástupnictví vyplývá i povinnost odškodnit například lidi totálně nasazené, oběti holokaustu a podobně.

nerad jako laik vstupuju do odborných debat, ale nemohu se zbavit dojmu, že žádná NSR ani SRN tehdy nebyla...

To je nějaké divné. Protože často se říkalo že naším letcům (a vojákům vůbec) hrozil v případě zajetí trest smrti za zločin vlastizrady protože byli považovani za občany říše a nikoliv za občany okupovaného státu. Takže buď to není pravda-nebo to bylo později upravené. Ale kolik čs. letců bylo německé národnosti ? Takže buď to byla dezinterpretace (a nic takového nikdy čs. zahraničním vojákům nehrozilo) anebo se to změnilo...

Protektorát (jakýkoli) nemá nikdy právní subjektivitu v mezinárodních vztazích, ale není nikdy součástí toho útvaru který je jeho protektorem. To je přeci dáno. A pozorně si přečti jak to je : Čl.1

(1) Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží od nynějška k území Velkoněmecké říše a vstupují jako "Protektorát Čechy a Morava" pod její ochranu.

takže nikoli že "jsou" územím, ale pouze "k ní náleží" a jako takové jsou pod její ochranou (myšleno říše)

článek 2 (konkrétně 2.2) pak praví : Čl.2

(1) Obyvatelé protektorátu, kteří jsou příslušníky německého národa, stávají se německými státními příslušníky a podle předpisů zákona o říšských občanech z 15. září 1935 (Říš. Zák. I., str. 1146) říšskými občany. Pro ně platí tudíž také ustanovení na ochranu německé krve a německé cti. Podléhají německé soudní pravomoci.

(2) Ostatní obyvatelé Čech a Moravy stávají se státními příslušníky Protektorátu Čechy a Morava.

čili občané protektorátu jiné než německé národnosti, jsou občany nikoli říše, ale protektorátu.

článek 3 opět mluví jednoznačně o autonomii protektorátu : Čl.3

(1) Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám.

(2) Vykonává svoje výsostná práva, náležející mu v rámci protektorátu, ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Říše.

(3) Tato výsostná práva jsou vykonávána vlastními orgány a vlastními úřady s vlastními úředníky.

To ovšem dále upřesňuje článek 4 kde je psáno že hlava státu potřebuje "důvěru vůdce a říšského kancléře", takže papírově je to autonomie, ale reálně je na Hitlerovi koho schválí jako hlavu státu. Podobně i článek 5 kde se jasně dává že říše je zastoupena protektorem a ten potvrzuje vládu )potvrzení může odvbolat jak je výslovně uvedeno), může radit ale v případě že uzná že nějaké věci jsou v rozporu se zájmy říše může vydat nařízení a pokud vydá námitku proti nějakému nařízení či zákonu "jest od něj upustiti". V 6 článku je zajímavý bod 6.1  Zahraniční věci protektorátu, obzvláště ochranu jeho státních příslušníků v cizině, zastává Říše., tedy vůči zahraničí protektorát nemá žádnou samostatnost a i když jeho občané jsou občany protektorátu, zahraniční politiku a i jejich zastoupení vůči dalším celkům dělá říše. Článek 7 pak řeší ozbrojené síly, ochranu území bere na sebe říše a může na území protektorátu zřizovat své posádky, zajímavý je článek 7.3 Pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může protektorát zříditi vlastní sbory. Organisaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda.Právě na základě tohoto článku měla protektorátní vláda své vojsko a četnictvo. článek 9 říká že protektorát je součástí celního území říše (tedy nemá vlastní celní předpisy. 10.1 "Zákonitým platidlem jest vedle říšské marky až na další koruna." opět jde o další odlišnost a ukázku že nejde o území říše jako takové, ale o území říší spravované. to ostatně jasně ukazuje i článek 12 "Právo platné nyní v Čechách a na Moravě zůstává v účinnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany Německou říší." tedy pokud to není v rozporu s říšskými zákony, zůstávají v platnosti zákony československé.

Má to samozřejmě háček v bodě 11 kde je dáno, že říše může vydávat právní předpisy i pro protektorát, pokud to vyžaduje "společný zájem" může převzít i správu a pokud je potřeba může zavést opatření k zavedení pořádku a bezpečnosti.

Formálně ale byl protektorát autonomní a jeho území ani občané NEBYLI součástí říše. Takže pokud jsi žil v protektorátu a nebyl jsi německé národnosti, NEBYL jsi občanem říše a samozřejmě ti také v NSR nenabídli občanství. Ostatně jeden z důvodů vysídlení němců z pohraničí bylo že se tím že získali německé občanství stali občany jiného státu (ČS občanství tím automaticky zaniklo) a tedy nemají na ČS území vlastně co dělat. Důvod vysídlení byl samozřejmě jiný a celá akce se přípravovala už dlouho dopředu, ale i tohle bylo jedním z vysvětlení.

No, v pripade Hlucinska slo o to ze uzemi bylo soucasti Nemecka pred rokem 1918, tedy obyvatele uzemi meli z Nemeckeho pohledu obcanstvi automaticky prave proto, nehlede na narodnost.

Co se tyce toho ze  Protektorat nebyl soucasti rise:
vynos o zrizeni protektoratu Cechy a Morava pravi
"Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží od nynějška k území Velkoněmecké říše"

Tedy proto se ptam- uzemi Protektoratu bylo soucasti uzemi rise. Protektorat nemel z nemeckeho pravniho pohledu  mezinarodnepravni subjektivitu. Takze nebyl ani formalne samostatnym statem.
Na druhe strane vynos o zrizeni protektoratu definuje protektoratni obcanstvi, a pridelenim obcanstvi Rise lidem Nemecke narodnosti jasne rika ze protektoratni obcanstvi neni riske obcanstvi.
Na druhe strane ale rika ze uzemi protektoratu je soucasti uzemi Rise.  

Zda se mi to jako urcity paradox- jak muze existovat pravne "obcanstvi" "statu", jehoz uzemi je soucasti statu jineho....
 

Protektorát NEBYL součástí říše. Měl i svého prezidenta a dokonce i vojsko. Jeho území bylo říší "chráněno" a v reálu tady samozřejmě němci vykonávaly dohled nad veškerým děním. Občan protektorátu neměl říšské občanství. Jiná situace byla ale na území které bylo v roce 1938 odstoupeno, tedy Sudety, tam i člověk s českým původem se mohl mít "říšské občanství" a bylo to celkem běžné. Němci je získali automaticky. Obdobně měli běžně říšské občanství němci žijící na území protektorátu. Pokud ale šlo o lidi kteří žili například ve smíšeném manželství, bylo to obvykle otázkou volby, říšské občanství bylo nabízeno německému členu smíšeného páru, pokud jej přijal, automaticky bylo rozšířeno i na děti. Tady ale nebylo povinností občanství přijmout a také se to často nestávalo (matka mého kolegy třeba celou válku říšské občanství odmítala a po válce zůstala v ČSR). Situace byla opět jiná třeba na Hlučínsku, kde se němci rozhodli, že tamní obyvatelé jsou němci a občanství jim prostě přidělili, takže řada lidí odtud sloužila v německé armádě a přitom neuměla z počátku německy.

Rozhodně tedy nešlo o to že by protektorátní příslušník měl říšské občanství a tedy ani nevznikl nárok na občanství německé (proč by tolik lidí emigrovalo jinam, když by mohli zůstat jako občané v NSR). Lze říci že naopak získat pro Čecha občanství říše pokud žil v protektorátu, bylo problém, musel dokázat že má německé předky, takže to rozhodně nebylo jednoduché a ani asi moc časté.

Němci ale třeba rozhodli že obyvatelé Lucemburska jsou němci a bez ptaní jim občanství přidělili, z tohoto území byly následně postaveny pokud se nepletu dvě divize WH a ty po zajetí byly v rusku v lágru u Tambova snad nejdéle a sověti je pouštěli až začátkem padesátých let. Podobně myslím dopadli i lidé z Alsaska, ale zde to nevím jistě. Obecně ve WH měli sloužit jen němci, cizinci sloužili obvykle v SS, nebo jako HiWi (pomocné útvary). Později se to ale už nedodržovalo až tak přísně.

Ten článek o kterém píšeš byl buď nesmysl - novináři jsou obvykle pitomci, kteří moc neví co píší - nebo tam bylo něco co určovalo daného člověka jako němce, třeba to že měl německé rodiče a byl tedy "etnický němec" případně žil v pohraničí a měl za války díky tomu říšské občanství. Oni němci ani své "volksgenosse" kteří nebyli z říše, moc rádi neměli a brali je za němce druhé kategorie a běžně byli označováni jako "volksdeutche", šlo většinou o lidi z různých zemí kde byli německé menšiny a ty už běžně splývaly s okolím a mnohdy to byli němci jen podle jména.

OK, diky za zajimave informace. Myslim ze v tom mam uz jasno.


Jeste jedna otazka tykajici se Protektoratniho obcanstvi.
Protektorat byl soucasti Nemecke rise. Byli ale statni prislusnici Protektoratu obcane Rise? Resp vim ze nebyli "plnymi" obcany rise, ale jaky statut melo obcanstvi Protektoratu z Nemeckeho pravniho pohledu z hlediska prislusnosti k Nemecku?

Nedavno jsem totiz nekde v nejakem clanku cetl, ze v dobach komunismu Cech ktery prijel do SRN a mohl ukazat svoj protektoratni obcansky prukaz, se mohl z hlediska Nemeckych zakonu stat automaticky obcanem SRN....neb jako Protektoratni obcan byl v jednom obdobi Nemeckym obcanem. A mel potom narok nejen napr. na obcanstvi ale i na Nemecky dchod atd.
Nejak se mi tohle nezda, ale je fakt ze Nemecke zakony udeluji obcanstvi komukoli kdo je Nemecke krve, nebo byl nekdy v minulosti obcanem Nemecka i kdyz to uzemi uz treba po roku 1918 neni soucasti Nemecka (platilo jak pro napr. obcany NDR, tak i pro Polaky co prijali za valky Nemecke obcanstvi na Poznansku atd.)-takze pokud by z Nemeckeho pohledu bylo Protektoratni obcanstvi jakymsi poddruhem obcanstvi Rise, davalo by to smysl....

Mimochodem Durchlaßschein není výjezdní doložka, je to v podstatě propustka a nevztahuje se jen k překročení hranic. Propustku s tímhle názvem dostal třeba voják k cestě z Lille do Paříže, dostal ji třeba židovský kápo (pro něj a 20 mužů) k opuštění Terezína kvůli práci na hřbitově (zde pod četnickým dohledem) a samozřejmě i židovský uprchlík který měl povolení opustit říši. Platilo to i pro překročení hranic a mohlo to být omezeno třeba jen na cestu někam, nebo na oblast ve které se směl pohybovat. Běžně ho měli třeba čeští železničáři, kteří jezdili do nějaké oblasti. Vydával ho mnohý úřad a krom armádních i třeba OrPo a další. Ovšem bez nějaké propustky jste se prostě nikam nedostali a přes hranice už vůbec ne. Fyzicky to byl často jen kus papíru psaný strojem a s razítkem a podpisem. Pro některé činnosti byly samozřejmě tiskopisy.

První co je třeba si uvědomit, je že dříve se necestovalo zdaleka tak často jako dnes, do zahraničí se jezdilo málo (méně než za socíku), vyjížděli spíše lidé bohatší a pak ti za prací. Ne všude byla nutná víza, ale řada států si své hranice hlídala jak kvůli pohybu osob, tak kvůli pašování (u nás finanční stráž patřící pod ministerstvo financí) Tohle samozřejmě dělalo i Německo a to nejen kvůli pašování, ale i kvůli politickým protivníkům, stejně jako Československo po roce 1948. Takže už po březnu 1939 se hranice uzavřely a dostat se přes ně nebylo jednoduché. Ono před březnem nějak nemělo smysl utíkat, republika stále existovala, takže šlo sice vyjet, ale nebyl moc důvod. Po březnu se hranice uzavřela a byl sice důvod, ale už to bylo o dost těžší. Maďaři samozřejmě svou hranici se Slovenskem střežili, vždyť nešlo o nějaké přátelství s Německem (ostatně kamarádili víc s Itálií v té době) ale právě o nepřátelství se Slovenskem. Uprchlík musel překročit několikery hranice aby se dostal do bezpečné země (Jugoslávie, Rumunsko). Polská hranice s protektorátem byla celkem krátká (nezapomeň že dřív Německo sahalo mnohem dál na východ) a Poláci nebyli nijak moc přátelští (opět to byla země která s námi měla hraniční spor a okupace "Zaolší" tomu jistě nepřidala ani na straně našich).

To že se někdo dostal na Slovensko (ani tam místní nebyli příliš vstřícní a čech tam byl mnohými vnímán jako nepřítel) bylo jen začátkem, pořád ještě ho čekal přechod někam dál. Ostatně i Slovensko chycené vracelo, takže si nedělejme iluze. A samozřejmě že ČS pasy přestaly platit, protektorát byl útvar "pod ochranou velkoněmecké říše" a tedy abys mohl odjet musel jsi mít platné doklady(tedy protektorátní). Pas tehdy zdaleka neměl každý a při vydání se tě úředník zeptal z jakého důvodu ho chceš, samozřejmě pokud jsi uvedl, že tě firma Baťa posílá na montáž kamsi do horoucí řiti, pas jsi dostal (ověřovalo se to), ale takových bylo minimum. Pro většinu to bylo prostě dost dobrodružné.

Vojáci byli státní zaměstnanci a stát měl s nimi smlouvu, takže když byla zrušena armáda, byli tito státní zaměstnanci umísťováni do jiných státních funkcí. Samozřejmě byli důstojníci více na očích, než ostatní, protože se čekalo že u nich může být větší snaha vystupovat proti říši. Ovšem nebylo to tak jako po roce 1948, kdy jim v podstatě znemožnili normální život. Je nutné si uvědomit že z ČS důstojníků jen malá část utekla a jen část se zapojila do odboje.

Pro opuštění protektorátu ale museli mít kromě pasů i tzv. durchlasscheiny - něco podobného, čím byly za socialismu výjezdní doložky. Vydávalo je gestapo a zvláštní útvary wehrmachtu.