Tak a je za námi už jedenáctý ročník Kit Saloonu. Teda když nepočítám nultý, který se utajeně a v úzkém kruhu vyvolených odehrál v roce 1994 na Moštárně, protože náš klub oficiálně existuje až od ledna 1995. To to letí.

To, jestli se akce vydařila, musí posoudit ti, co Kit Saloon 2005 navštívili. Naše klientela je sice už zavedená, ale v Dělňáku se objevily i tváře, které u výčepu ochutnaly pivo z Postřižin poprvé v životě. Nás pořadatele pak těší, že ne naposledy, že Sašo a Vlado? Ovšem někteří z těch, co dorazili už v pátek, tento lahodný mok možná okusili naposledy. Být na šrot několikrát za sebou, a to dokonce po dočasně zdánlivém stavu střízlivosti i několikrát za den, může zanechat trvalé následky. A to hlavně v případě, kdy takto postižený jedinec jako medikament nepoužije blahodárně působící likér slovenské výroby, u zasvěcených známý pod nic neříkajícím názvem Dementovka. Možnost vychutnat si tento nápoj zdraví co ženám svírá a mužům staví dostal pouze majitel nejrozkrytovanějšího modelu letadla, který ji obdržel jako zvláštní cenu od KPM Bratislava. Doufám jen, že k její konzumaci přistoupil opatrněji než já. U mě se totiž po Modellbrnu 2005, kdy jsem ji okusil poprvé a raději naposled, projevil účinek co mívají ženy, jenž posléze resultoval v otravu žaludku…

Pochopitelně že na soutěži padla i jiná, život méně ohrožující ocenění. MK Modelsalon věnoval pohár (bohužel, anebo spíše naštěstí prázdný) za nejlepší bombardér, Vzdušné síly AČR dotovaly finančním obnosem tři nejlepší modely ve třech kategoriích letounů v markingu československého a českého letectva, KPM Praha 5 pokračoval v soutěži World Monotyp Challenge a vítězům kategorií vydal poukázky v hodnotě dvou T.G.M. Náš klub vyhlásil opět speciálky Captured Plane a Winter Camo. Taky jsme rozdělili kategorie bojové techniky na kola a pásy, pročež mě při přejímce modelů zaskočily dotazy kam zařadit polopásový vehikl. Situaci jsem vyřešil jako opravdový znalec bojové techniky a rozhodl: na podvozku je víc železa než gumy, tak to dej do pásů (odjakživa totiž lepím letadla).

Musím pochválit několik desítek soutěžících, kteří se řídili naším doporučením a soutěžní lístky přivezli vyplněné a vytištěné s sebou. Jmenovitě to byli všichni z brněnského a bratislavského klubu, salónní modeláři z MK se také činili odpovědně a pak ještě několik jedinců. Ostatní si lístky vyplnili na místě, ale zdržovali tím hlavně sebe, takže se snad příště polepší, jinak budou popotahováni, evidenci nezbedníků máme. Registraci modelů se pokusili narušit kolegové z KPM Čáslav nenápadným pohozením letáčků propagujících jejich soutěž v roce 2006 vedle našich registračních lístků a někteří ze soutěžících proto vypisovali do registračního lístku místo čísla naší kategorie úplně něco jiného. Sabotéry máme díky dvěma agentům maskovaným za manželky klubových členů podchyceny taky a konkrétní jména sdělíme na vyžádání emailem. Nevšimli si totiž, že veškerou aktivitu z povzdálí sleduje příslušník, občas dokonce s živou posilou. Holt starý orel už nemá zrak tak bystrý jako zamlada. Příslušníka si nevšiml ani jeden místní modelář, který se pokoušel otevřít drátem jeho Š 105, když si předtím uvnitř zabouch klíče. Stalo se po skončení soutěže, kdy Jarda Galler doprovázel sádrového příslušníka ven a při zjištění, že se schyluje k trestnému činu, schován za ním hlubokým hlasem zařval: „Co se tady děje?!“ Chudák Petr, drát mu málem vypad z ruky když se otočil. Co Jardovi odpověděl je nasnadě. „Běž do prdele!“, zaznělo důrazně potemnělou Palackého ulicí.

No a to by nebylo, abych nepochválil i sebe. Vítězovi ceny Best Of Kit Saloon 2005 byla věnována má zánovní totalitní brigadýrka s vlastnoručním podpisem. Sice ji trochu více obnosil Jarda Kubát, který vzpomenul svých dvou let v zeleném (pokud ovšem nenasluhoval) strávených u průzkumáků na západní hranici a některým z přítomných se dokonce snažil velet. Dlužno podotknout, že jeho rozkazy nikdo neplnil, ale šlo mu to líp než mně. Pana Šulce z Eduardu zase upoutaly mé žluté boty, které měly premiéru v Holešovicích na E-Day. Pro neznalé historie jejich vzniku – mým cílem bylo zaskočit za modelku propagující maskovací pásku Kabuki a alespoň částečně zachránit reputaci rytíře Eduarda. Jsem totiž přesvědčen, že je tato slečna smyšlená, zato má maličkost se vyznačuje fyzickým bytím, což vím bezpečně. No a protože se do plavek na modelářských sešlostech zatím neoblékám, zvolil jsem za symbol obuv. Jedná se o jediný exemplář na světě, takže prosím nekopírovat! Žlutá barva je Tamiya (žádná Gunze) stříkaná pistolí Hansa (žádný Sotar) a maskování původních bílých částí je provedeno malířskou páskou (žádná Kabuki).

Když jsem nakousnul tu modelku, tak v Nymburce byla jedna opravdu živá. Stala se předlohou našemu klubovému příteli modeláři, který k nám společně se svými přáteli vážil cestu z Belgie k tomu, aby si osvojil osobité prostředí při provádění bodypaintingu „po kitsaloonsku“. V naší republice se jednalo o premiéru tohoto druhu umění na modelářské akci, takže jsem zvědav, kdo náš genitální nápad v budoucnu zopakuje.

Večer jsme konečně zahnali hlad v jedné z místních restaurací za vydatné podpory přátel z ocelí vonícího severu Ostravska, slunného, vinnou révou opředeného jihu Brněnska a z metropole u Devína. Dokonce i pár vesničanů z Prahy do nedělního rána v hlavním městě modelařiny přespalo. Inspirován odpolední show jsem se taky snažil jednu modelku ulapit, ale zůstalo jen u snahy, po které zbyla pouze tato momentka. Překážkou byla slovní bariéra a zejména její dlouholeté závazky v belgické domovině. Zato Alda si po roce přišel opět na své a jako zákusek si po vydatné večeři poručil hromadu hmoty pochybné konzistence, barvy i zápachu, co vypadalo jako l-j-o. Ovšem proti gustu … Náš klubový náměstek pro ekonomiku zase lezl do zelí (tzv. cabbage penetrating) Michelovi, belgickému bodypainterovi (tzv. malíř po těle), který s sebou přivezl svůj zatím poslední objev a ještě na něj za to vyplazoval jazyk. Michel se s dívčinou se seznámil na jedné z belgických soutěží v bodypaintingu, kde tato „blood and milk girl“ stála předlohou borci, jenž za svůj výtvor získal titul mistra světa.

No a to nejlepší nakonec.