Ansaldo SVA 5

 

Sláva VAŇOUS

 

Měřítko:   1:48

Výrobce: Spin model

Barvy:      akrylové Gunze Sangyo, Agama, olejové Umton

Doplňky:   lepty přístrojů WW I Eduard, hliníková fólie

 

 

Trocha historie na začátek

 

Ansaldo SVA 5 je nevšední stroj z konce první světové války navržený v roce 1917 dvojicí vynikajících italských konstruktérů Umbertem Savoniem a Rudolfo Verduziem. Od svých tvůrců dostal do vínku výkonný motor SPA 6A o výkonu 220 k,  mimořádně velkou nádrž v trupu pro dlouhý dolet, schopnost nosit dvě fotokamery pro dálkový průzkum, odnímatelné pumové závěsníky na bocích trupu pro plnění úkolů lehkého bombardéru a výzbroj stihače dvojicí kulometů Vickers. Letadlo vyniká originálním aerodynamickým řešením dřevěného trupu a nevšedním provedením mezikřídelních vzpěr.

Stroj se zapsal do historie zejména díky odvážnému letákovému náletu na Vídeň, zorganizovaném majorem Gabrielem d´Annunziem. Úspěšný nálet o délce téměř 1000 km, při kterém letci zasypali střed města letáky, podniklo dne 9.8.1918  deset letadel Ansaldo typu SVA 5 a SVA 10.

 

Stavebnice

 

Jedná se o jednu z prvních odlévaných stavebnic firmy Spin model, která vznikla před řadou let. Tomu odpovídá i úroveň detailů odlitků, kvalita materiálu, počet bublin a krupička na povrchu trupu. Stavebnice dále obsahuje  planžetu leptů, aršík jemně vytištěných obtisků s dobrým soutiskem a návod s explosivním náčrtkem stavby a třemi „bokonáčrtky“ (vzhledem k úrovni kresby je nemohu nazvat rysy). Obrysová věrnost hlavních dílů je poměrně slušná, pouze trup je v zadní části trochu delší.

 

Stavba

 

Ansaldo mě již dlouho lákalo svou zvlášní elegancí. Poté co mi internetové badatelství přineslo ovoce v podobě kvalitních výkresů a fotografií dochovaného stroje č. 11721 z muzea Vigna di Vale v Římě, zaštrachal jsem ve skříni a vytáhl na světlo, řádně uleželou stavebnici. Po kontrole jednotlivých odlévaných dílů jsem bohužel zjistil, že při současných požadavcích na kvalitu jsou použitelné pouze základní velké části a ostatní jemné součásti musím sehnat z jiných zdrojů nebo vyrobit.

 

Trup

 

Odstranil jsem naznačenou konstrukci kokpitu znehodnocenou bublinami a zeslabil stěny. Podle výkresů jsem doplnil novou, vlepil přední přepážku s naznačeným mechanismem ovládání křidélek, základ přístrojové desky, zadní přepážku, podlážku s upevněnými pedály, kniplem a mechanizmem ovládání  výškovky. Interiér jsem nastříkal základní barvou v krémovém odstínu a fládrováním olejovou barvou naznačil strukturu dřeva. Po přelakování čirým akrylovým lakem jsem nainstaloval sedačku ze stavebnice  Nieuportu 17 s upraveným tvarem, odvrtaným opěradlem a upínacími pásy z leptů.  Doplnil zbývající vybavení vlastní výroby a interiér vystínoval.

Slepení obou půlek trupu je nejnáročnější a nervy drásající částí stavby, která rozdne zda model skončí ve vytríně nebo pod podrážkou. Lehce zkrucené půlky trupu špatně lícují. Zachování souměrnosti je značně problematické. Proto jsem z vnitřni strany styčných ploch nalepil naváděcí destičky. Jedná se o techniku používanou u vakuformů, která po sesazení zaručuje správnou polohu styčných ploch lepených částí. Lepení jsem pak prováděl po částech za současného prohýbání a dotvarovávání. Vše je lepeno vteřiňákem za použití aktivátoru ve spreji. 

Protože na povrchu trupu, přibyly navíc i stopy po boji, jež si vyžádalo jeho slepení, odstranil jsem veškeré vnější rytí s vyjímkou kapek u kořenů vzpěr horního křídla, vše vytmelil vteřinovým lepidlem a kompletně přebrousil. Následovalo nové rytí, obnovení štěrbin chlazení motorového krytu a  zhotovení žaluzií ze spodu trupu. Vzpěry baldachýnu  jsou zhohoveny z odstřižků rámečků leptů.  Chladič má větrací mřžku znázorněnou leptem. Po nalepení a vytmelení přechodu je nutné odlitek chladiče  slícovat s profilem trupu.

Přístrojová deska je zhotovena z tenké polystyrenové destičky, přefládrována, přelakována a doplněna lepty přístrojů od Eduarda, přepínačem a magnetem vlastní výroby.

Kulomety jsou převzaty z přebytků jiných stavebnic a doplněné o nástavce kulometů z leptů.

 

Křídla

 

Křídla, výškovka a směrovka jsou nejpovedenější částí stavebnice s realistickým prověšením plátna. Odstranil jsem původní baldachýn a oddělil obě poloviny horního křídla. Po přiložení půlek horního křídla k sobě mne znervóznila jejich rozdílná délka. Nejednalo se však o chybu výrobce. Z podkladů jsem zjistil, že Ansaldo mělo asymetrické rozpětí pro vyrovnání kroutícího momentu vrtule - prostě italská konstrukční škola. Poté jsem podle výkresu opravil rádiusy na koncích křídel, ztenčil odtokovou hranu, odřízl křidélka a ovládací plochy, vytmelil vteřiňákem bubliny a vše důkladně přebrusil.  Do boků křídel jsem vyvrtal po dvojici otvorů prum. 0,8 mm pro spojky uchycení.

Upravil jsem podle podkladů rozměry a tvar vyrovnávací palivové nádrže.

 

Vzpěry křídel

 

Jsou zhotoveny nové z hliníkového plechu ,z kterého jsem oddělil odrytím pomocí rydla pásky o potřebné šířce. Jde to kupodivu docela rychle, materiál je dostatečně měký. Kdyby jste se snažili takto tenké a dlouhé pásky odstřihnout nůžkami, zkroutí se a je nemožné je srovnat bez pomačkání. Nachystal jsem potřebný počet vzpěr vybroušených do kapkovitého průřezu s délkovou rezervou. Na přesný rozměr budou zkráceny až při montáži.

 

Podvozek

 

Vzpěry jsou vytvarovány z pevného mosazného drátu a poté přebroušeny na potřebný zploštělý průřez. Baldachýn podvozku je ze stavebnice upravený  na potřebné rozměry. Osa je z ocelové struny. Kola jsou pozůstatků jiných stavebnic.

 

Zbarvení

 

Rozhodl jsem se pro stavbu dochovaného stroje v.č. 11721 v podobě, jaké se s ním zúčastnil pilot Ten. G.B. Granzarolo 9.8.1918  letákováho náletu.

Všechny díly jsou před stříkáním přebroušeny brusnou houbičkou o zrnitosti 1800 a odmaštěny jarem.

Trup, baldachýn podvozku a vrtule jsou, nastříkány základní barvou Mr. Base white dotónovanou do světlého žlutokrémového odstínu. Poté jsou přefládrovány olejovou barvou odstínu siena pálená zesvětlenou na požadovaný odstín trochou okru zlatého. K naředění na potřebnou hustotu požívám kobaltovým sikativ.  Fládrování je provedeno pomocí nařezaných kousků molitanu. Po dvoutýdením zasychání je trup přestříkám lesklým čirým lakem Gunze. Poté je trup přefládrován druhou vrstvou silně naředěnoé olejové barvy odstínu ambra pálená. Po zaschnutí je opětovně přelakován lesklým akrylem.

Kryt motoru je potažen hliníkovou fólií, která je v místech větracích otvorů proříznutá a vytvarovaná. Fólie po vyhlazení hladítkem věrně okopíruje tvar, zachová reliéf a vytvoří realistický hliníkový povrch.

Kulomety a chladič jsou nastříkány metalizéry Agama. Používám vlastní postup, kdy kulomet nebo mřířku chladiče nejprve zastříkám odstínem oceli, poté hlavňovinou. Při přeleštění se setře na hranách a výstupcích vrstva hlavňoviny a objeví se spodní světlá vrstva. Takto vznikne přirozená patina a vynikne reliéf povrchu. U chladiče navíc hlavňovina na dně mřížky zůstane matná a zdůrazní vzhled chladiče. Vzpěry obdržely nástřik světle šedou barvou Gunze.

Na křídla a ocasní plochy jsem hnědou lihovou fixou narýsoval konstrukci. Poté je celé křídlo přelakováno sportakrylem ředěným destilovanou vodou. Slouží jako separační vrstva před nástřikem dalších barevných vrstev – skrze které by fixa jinak pronikala. Křídlo je poté nastříkáno zesvětleným odstínem barvy plátna Agama tak, aby konstrukce trupu byla pod vrstvičkou barvy jen nepatrně zřetelná. Světlejším odstínem přestříkaný bílý obtiskový papír, nařezaný na 1,2 mm široké pásky imituje v místě žeber zesílení plátěného potahu.  Po přelakování čirým lakem jsem      vymaskoval okraje křídel a shodným odstínem nastříkal okrajové zesílení potahu. Konce křídel obdržely ze spodní strany červené a zelené zabarvení italské kokardy.

Kamufláž na horním křídle je oříšek, protože jsem nenarazil na dobovou fotografii, kde byla zřetelná. Jako nejpravděpodobnější mi připadalo zabarvení uveřejněné v HPM 4/1995, které je tvořeno malovanými, vzájemně propletenými hady hnědé a zelené barvy, obdobné lze najít na Italských letadlech i později v poválečném období. Kamufláž je namalovaná štětečkem a po zaschnutí lehce přebroušená pod vodou brusnou houbičkou o zrnitosti 2000.

Benátská vlajka na obtiskovém aršíku neodpovídá svým tvarem. Proto jsem si podle fotografií zhotovil z pásky Tamia šablonu a vlajku nastříkal na trup.

Obtisky jsem zpevnil čirým lakem, protože první, který jsem chtěl nanést, se mi po navlhčení samovolně rozpadl. Na vlajku jsem umístil obtisk  lva. Pro ty zvídavé, latinský nápis v otevřené knize, kterou lev drží zní: „Mír tobě Marku evangelisto můj“. Trochu kontrastní s expresivními výrazy namalovanými na letadlech západní fronty. Zkrátka - jiný kraj, jiný mrav. 

 

Montáž

 

Před montáží jsem na křídla nalepil nově zhotovené kování vzpěr. Kování z leptů stavebnice se svými rozměry blížilo spíše měřítku 1:32.

Montáž jsem prováděl na přípravku ve tvaru T. Na nalepený půdorys letadla jsem pomocí balzových šablon a pásky  Tamia usadil trup a podložkami nastavil sprívné vzepětí polovin spodního křídla. Spojky ve středu horního křídla jsou protaženy otvory ve vzpěrách trupu a konce křídel upevněny do připravených balzových držáků a přychyceny lepící páskou. Do takto pevně fixovaných částí letadla jsem vlepil vzpěry. Zvláštní je jejich uchycení, protože u originálu nejsou vetknuty do křídla, ale čepem přichyceny ke kování a mezi křídlem vzpěrou zůstane malá mezera. Výplety provádím pomocí karbonového vlasce tl. 0,18 mm, černohnědé barvy s kovovým leskem. Je to dokonalý odstín zoxidovaného lanka výpletu a není třeba jej dále barvit. Na vlasec jsou navlečeny nabarvené trubičky vytažené z vatových tyčinek.  Na obou koncích je přichycen do drátěných oček. Teprve po kompletní montáži ocasních ploch a ovládacích lanek jsem model vyjmul z přípravku, namontoval podvozek, doplnil kování trupu a zbylé detaily.

 

Patina

 

Model jsem patinoval postupem, který nazývám „zažraná špína“. Všechny plochy natřu olejovou barvou odstínu ambra pálená. Barva je silně naředěná benzínem do zapalovače. Hustotou a odstínem připomíná špinavou vody v kbelíku po vytření zablácených schodů. Po zavadnutí, povrch přečistím vatovou tyčinkou navlhčenou v benzínu. Barva vytvoří na povrchu nahnědlý filtr s tmavšími místy v koutech a rytí. Celý model byl nazávěr přestříkán lakem Gunze Super clear gray tone. 

 

Závěr

 

Hodnotím-li stavebnici z dnešního pohledu, jedná se jedná se vlastně o polotovar. Dá se z něj vyrobit slušný model, ale za stejnou dobu stihnete postavit tři kvalitní stavebnice. Pozitivním  na stavebnici je, že jsem si při výrobě nových dílů výrazně procvičil svoji manuální zručnost a vyvinul pár nových pstupů. Myslím si však, že model zajímavého a výrobci stavebnic neprávem opomíjeného letadla stojí za vynaložené úsilí.