Sláva VAŇOUS
Měřítko: 1:48
Výrobce: Spin model
Barvy: akrylové
Gunze Sangyo, Agama, olejové Umton
Doplňky: lepty přístrojů WW I Eduard, hliníková fólie
Trocha historie na začátek
Ansaldo SVA 5 je nevšední stroj z konce první
světové války navržený v roce 1917 dvojicí vynikajících italských konstruktérů Umbertem Savoniem a Rudolfo Verduziem. Od svých
tvůrců dostal do vínku výkonný motor SPA 6A o výkonu 220 k, mimořádně velkou nádrž v trupu pro dlouhý
dolet, schopnost nosit dvě fotokamery pro dálkový
průzkum, odnímatelné pumové závěsníky na bocích trupu
pro plnění úkolů lehkého bombardéru a výzbroj stihače dvojicí kulometů Vickers. Letadlo vyniká originálním aerodynamickým řešením
dřevěného trupu a nevšedním provedením mezikřídelních
vzpěr.
Stroj se zapsal do historie zejména díky odvážnému letákovému
náletu na Vídeň, zorganizovaném majorem Gabrielem d´Annunziem.
Úspěšný nálet o délce téměř 1000 km, při kterém letci zasypali střed města
letáky, podniklo dne 9.8.1918 deset
letadel Ansaldo typu SVA 5 a SVA 10.
Stavebnice
Jedná se o jednu z prvních odlévaných stavebnic firmy Spin
model, která vznikla před řadou let. Tomu odpovídá i úroveň detailů odlitků,
kvalita materiálu, počet bublin a krupička na povrchu trupu. Stavebnice dále
obsahuje planžetu leptů, aršík jemně
vytištěných obtisků s dobrým soutiskem a návod s explosivním náčrtkem stavby a
třemi „bokonáčrtky“ (vzhledem k úrovni kresby je
nemohu nazvat rysy). Obrysová věrnost hlavních dílů je poměrně slušná, pouze
trup je v zadní části trochu delší.
Stavba
Ansaldo mě již dlouho lákalo svou zvlášní elegancí. Poté co mi internetové badatelství
přineslo ovoce v podobě kvalitních výkresů a fotografií dochovaného stroje č.
11721 z muzea Vigna di Vale
v Římě, zaštrachal jsem ve skříni a vytáhl na světlo, řádně uleželou
stavebnici. Po kontrole jednotlivých odlévaných dílů jsem bohužel zjistil, že
při současných požadavcích na kvalitu jsou použitelné pouze základní velké
části a ostatní jemné součásti musím sehnat z jiných zdrojů nebo vyrobit.
Trup
Odstranil jsem naznačenou konstrukci kokpitu znehodnocenou
bublinami a zeslabil stěny. Podle výkresů jsem doplnil novou, vlepil přední
přepážku s naznačeným mechanismem ovládání křidélek, základ přístrojové desky,
zadní přepážku, podlážku s upevněnými pedály, kniplem
a mechanizmem ovládání výškovky.
Interiér jsem nastříkal základní barvou v krémovém odstínu a fládrováním
olejovou barvou naznačil strukturu dřeva. Po přelakování čirým akrylovým lakem
jsem nainstaloval sedačku ze stavebnice Nieuportu 17 s upraveným tvarem, odvrtaným opěradlem a
upínacími pásy z leptů. Doplnil
zbývající vybavení vlastní výroby a interiér vystínoval.
Slepení obou půlek trupu je nejnáročnější a nervy drásající
částí stavby, která rozdne zda model skončí ve vytríně nebo pod podrážkou. Lehce zkrucené
půlky trupu špatně lícují. Zachování souměrnosti je značně problematické. Proto
jsem z vnitřni strany styčných ploch nalepil naváděcí
destičky. Jedná se o techniku používanou u vakuformů,
která po sesazení zaručuje správnou polohu styčných ploch lepených částí.
Lepení jsem pak prováděl po částech za současného prohýbání a dotvarovávání. Vše je lepeno vteřiňákem
za použití aktivátoru ve spreji.
Protože na povrchu trupu, přibyly navíc i stopy po boji, jež si
vyžádalo jeho slepení, odstranil jsem veškeré vnější rytí s vyjímkou
kapek u kořenů vzpěr horního křídla, vše vytmelil vteřinovým
lepidlem a kompletně přebrousil. Následovalo nové rytí, obnovení štěrbin
chlazení motorového krytu a zhotovení
žaluzií ze spodu trupu. Vzpěry baldachýnu
jsou zhohoveny z odstřižků rámečků leptů. Chladič má větrací mřžku
znázorněnou leptem. Po nalepení a vytmelení přechodu je nutné odlitek
chladiče slícovat s profilem trupu.
Přístrojová deska je zhotovena z tenké polystyrenové
destičky, přefládrována, přelakována a doplněna lepty
přístrojů od Eduarda, přepínačem a magnetem vlastní výroby.
Kulomety jsou převzaty z přebytků jiných stavebnic a doplněné o
nástavce kulometů z leptů.
Křídla
Křídla, výškovka a směrovka jsou nejpovedenější částí stavebnice
s realistickým prověšením plátna. Odstranil jsem původní baldachýn a oddělil
obě poloviny horního křídla. Po přiložení půlek horního křídla k sobě mne
znervóznila jejich rozdílná délka. Nejednalo se však o chybu výrobce. Z
podkladů jsem zjistil, že Ansaldo mělo asymetrické
rozpětí pro vyrovnání kroutícího momentu vrtule - prostě italská konstrukční
škola. Poté jsem podle výkresu opravil rádiusy na
koncích křídel, ztenčil odtokovou hranu, odřízl křidélka a ovládací plochy,
vytmelil vteřiňákem bubliny a vše důkladně přebrusil. Do boků
křídel jsem vyvrtal po dvojici otvorů prum. 0,8 mm
pro spojky uchycení.
Upravil jsem podle podkladů rozměry a tvar vyrovnávací palivové
nádrže.
Vzpěry křídel
Jsou zhotoveny nové z hliníkového plechu ,z kterého jsem oddělil
odrytím pomocí rydla pásky o potřebné šířce. Jde to kupodivu docela rychle,
materiál je dostatečně měký. Kdyby jste se snažili
takto tenké a dlouhé pásky odstřihnout nůžkami, zkroutí se a je nemožné je
srovnat bez pomačkání. Nachystal jsem potřebný počet vzpěr vybroušených do
kapkovitého průřezu s délkovou rezervou. Na přesný rozměr budou zkráceny až při
montáži.
Podvozek
Vzpěry jsou vytvarovány z pevného mosazného drátu a poté
přebroušeny na potřebný zploštělý průřez. Baldachýn podvozku je ze stavebnice
upravený na potřebné rozměry. Osa je z
ocelové struny. Kola jsou pozůstatků jiných stavebnic.
Zbarvení
Rozhodl jsem se pro stavbu dochovaného stroje v.č. 11721 v
podobě, jaké se s ním zúčastnil pilot Ten. G.B. Granzarolo
9.8.1918 letákováho
náletu.
Všechny díly jsou před stříkáním přebroušeny brusnou houbičkou o
zrnitosti 1800 a odmaštěny jarem.
Trup, baldachýn podvozku a vrtule jsou, nastříkány základní
barvou Mr. Base white dotónovanou do světlého žlutokrémového
odstínu. Poté jsou přefládrovány olejovou barvou
odstínu siena pálená zesvětlenou na požadovaný odstín
trochou okru zlatého. K naředění na potřebnou hustotu požívám kobaltovým
sikativ. Fládrování je provedeno pomocí
nařezaných kousků molitanu. Po dvoutýdením zasychání
je trup přestříkám lesklým čirým lakem Gunze. Poté je
trup přefládrován druhou vrstvou silně naředěnoé olejové barvy odstínu ambra pálená. Po zaschnutí
je opětovně přelakován lesklým akrylem.
Kryt motoru je potažen hliníkovou fólií, která je v místech
větracích otvorů proříznutá a vytvarovaná. Fólie po vyhlazení hladítkem věrně
okopíruje tvar, zachová reliéf a vytvoří realistický hliníkový povrch.
Kulomety a chladič jsou nastříkány metalizéry Agama. Používám vlastní postup, kdy kulomet nebo mřířku chladiče nejprve zastříkám odstínem oceli, poté hlavňovinou. Při přeleštění se setře na hranách a
výstupcích vrstva hlavňoviny a objeví se spodní
světlá vrstva. Takto vznikne přirozená patina a vynikne reliéf povrchu. U
chladiče navíc hlavňovina na dně mřížky zůstane matná
a zdůrazní vzhled chladiče. Vzpěry obdržely nástřik světle šedou barvou Gunze.
Na křídla a ocasní plochy jsem hnědou lihovou fixou narýsoval konstrukci. Poté je celé křídlo přelakováno
sportakrylem ředěným destilovanou vodou. Slouží jako
separační vrstva před nástřikem dalších barevných vrstev – skrze které by fixa jinak pronikala. Křídlo je poté nastříkáno zesvětleným
odstínem barvy plátna Agama tak, aby konstrukce trupu
byla pod vrstvičkou barvy jen nepatrně zřetelná. Světlejším odstínem
přestříkaný bílý obtiskový papír, nařezaný na 1,2 mm široké pásky imituje v
místě žeber zesílení plátěného potahu.
Po přelakování čirým lakem jsem
vymaskoval okraje křídel a shodným odstínem
nastříkal okrajové zesílení potahu. Konce křídel obdržely ze spodní strany
červené a zelené zabarvení italské kokardy.
Kamufláž na horním křídle je oříšek, protože jsem nenarazil na
dobovou fotografii, kde byla zřetelná. Jako nejpravděpodobnější mi připadalo
zabarvení uveřejněné v HPM 4/1995, které je tvořeno malovanými, vzájemně
propletenými hady hnědé a zelené barvy, obdobné lze najít na Italských
letadlech i později v poválečném období. Kamufláž je namalovaná štětečkem a po
zaschnutí lehce přebroušená pod vodou brusnou houbičkou o zrnitosti 2000.
Benátská vlajka na obtiskovém aršíku neodpovídá svým tvarem.
Proto jsem si podle fotografií zhotovil z pásky Tamia
šablonu a vlajku nastříkal na trup.
Obtisky jsem zpevnil čirým lakem, protože první, který jsem
chtěl nanést, se mi po navlhčení samovolně rozpadl. Na vlajku jsem umístil
obtisk lva. Pro ty zvídavé, latinský
nápis v otevřené knize, kterou lev drží zní: „Mír tobě Marku evangelisto můj“.
Trochu kontrastní s expresivními výrazy namalovanými na letadlech západní
fronty. Zkrátka - jiný kraj, jiný mrav.
Montáž
Před montáží jsem na křídla nalepil nově zhotovené kování vzpěr.
Kování z leptů stavebnice se svými rozměry blížilo spíše měřítku 1:32.
Montáž jsem prováděl na přípravku ve tvaru T. Na nalepený
půdorys letadla jsem pomocí balzových šablon a pásky Tamia usadil trup a
podložkami nastavil sprívné vzepětí polovin spodního
křídla. Spojky ve středu horního křídla jsou protaženy otvory ve vzpěrách trupu
a konce křídel upevněny do připravených balzových držáků a přychyceny
lepící páskou. Do takto pevně fixovaných částí letadla jsem vlepil vzpěry.
Zvláštní je jejich uchycení, protože u originálu nejsou vetknuty do křídla, ale
čepem přichyceny ke kování a mezi křídlem vzpěrou zůstane malá mezera. Výplety
provádím pomocí karbonového vlasce tl. 0,18 mm,
černohnědé barvy s kovovým leskem. Je to dokonalý odstín zoxidovaného lanka
výpletu a není třeba jej dále barvit. Na vlasec jsou navlečeny nabarvené
trubičky vytažené z vatových tyčinek. Na
obou koncích je přichycen do drátěných oček. Teprve po kompletní montáži
ocasních ploch a ovládacích lanek jsem model vyjmul z
přípravku, namontoval podvozek, doplnil kování trupu a zbylé detaily.
Patina
Model jsem patinoval postupem, který nazývám „zažraná špína“.
Všechny plochy natřu olejovou barvou odstínu ambra pálená. Barva je silně
naředěná benzínem do zapalovače. Hustotou a odstínem připomíná špinavou vody v
kbelíku po vytření zablácených schodů. Po zavadnutí, povrch přečistím vatovou
tyčinkou navlhčenou v benzínu. Barva vytvoří na povrchu nahnědlý filtr s
tmavšími místy v koutech a rytí. Celý model byl nazávěr
přestříkán lakem Gunze Super clear
gray tone.
Závěr
Hodnotím-li stavebnici z dnešního pohledu, jedná se jedná se
vlastně o polotovar. Dá se z něj vyrobit slušný model, ale za stejnou dobu
stihnete postavit tři kvalitní stavebnice. Pozitivním na stavebnici je, že jsem si při výrobě
nových dílů výrazně procvičil svoji manuální zručnost a vyvinul pár nových pstupů. Myslím si však, že model zajímavého a výrobci
stavebnic neprávem opomíjeného letadla stojí za vynaložené úsilí.