Když se řekne chmelnice, vyvstane nám na mysli aeroplán z ranného období letectví plný vzpěr a držící pohromadě díky neskutečnému množství strun napnutých všemi myslitelnými směry. Mezi letadla, která tento pojem naplňují beze zbytku určitě patří DH 2. Nevím sice proč, ale svým vzhledem u mne evokuje „pelíškovské“ vzpomínky na sedmdesátá léta, kdy jsme s třídou jezdili na Žatecko drátkovat chmelnice. Kde jsou ta neskutečná léta nadšení z plastikových stavebnic, tlačenic v Pragoimpu, vychvalovaných úlovků na burzách, Ženy za pultem v televizi, stánků s banány a pomeranči, 1. máje na Letenské pláni a zklidňujících výroků tehdejších politiků: „soudruzi toaletní papír bude…“. Tehdy jsem vlastně také stavěl Déhádvojku – novinku z výrobního družstva Směr. Lepil jsem ji čištičem na skvrny Čikuli, natíral  nitrofarbou na kožu zmatnělou zásypem na dětské prdelky Sipsi. Ozdobil obtisky z Hradištka, kde bílá byla skutečně bílá žlutá. Vypletl jsem to jakýmsi náznakem výpletů z nití vytažených kofixových tyček na opravy skluznic lyží. Na závěr model zpolomatnil leštěnkou na parkety a linoleum Bistrol. Kde je těm modelům konec? Skončily během mé vojenské služby v popelnici, když máma vkládala marné naděje v to, že na vojně dospěji a až se vrátím už mne takové nesmyslné hračičky přestanou zajímat.

Já vím, odbočil jsem. Byla to úplně jiná doba. Zanechme sentimentu a podívejme se, co můžeme při současné úrovni materiálů provést s DH 2 současnou, tou Eduardí. Popis stavebnice vynechám, protože to již provedl Petr Marek v čísle 12 Modeláře ročník 2006. Soustředím se hlavně na výčet možných úpravy a doplnění detailů.

 

Výběr kamufláže

 

Pro mne model znamená zhmotnělý průsečík v časoprostoru, který zachycuje historii leteckého vývoje, konkrétního letadla, určité letecké osobnosti a zajímavé válečné akce.

Výběr kamufláže, která toto vše splňuje, je poměrně náročný a obvykle zaměstná i pár kamarádů. Výsledkem snahy, udělat si v uvedené problematice jasno, bylo strašlivé zjištění, že ve všem mám daleko větší zmatek. Hlavní problém se týká častých změn kamufláží. Stroje do určitého období přicházely na frontu nekamuflované v továrním zbarvení. V tomto zbarvení zkraje nasazení létaly i na frontě. Poté byly na základě rozkazů přetřeny částečně na šedo, poté částečně a následně více na zeleno a na závěr celé na khaki. Vybral jsem si nekamuflovaný stroj s imatrikulačním označením 6015. Velitel 32. squadrony Major Lionel W. B. Rees, nositel Viktoria Cross absolvoval s tímto strojem heroický souboj. K akci došlo z kraje nasazení jednotky na frontě na začátku ofenzívy na Somě 1.6.1916. Tehdy Rees svedl sám souboj s přesilou 8 německých dvoumístných strojů z nichž dva po zuřivém souboji sestřelil. Zranění na noze, které při souboji utržil jej vyřadilo za dalšího frontového nasazení. Celkově dosáhl osmi potvrzených vítězství.

 

Rozhýbání křidélek

 

Na křídlech jsem provedl dvě operace. Oddělení křidélek pro oživení modelu jejich vychýlením. Podstatně nepříjemnější a náročnější operací bylo zeslabení tlusté odtokové hrany levé poloviny spodního křídla. Jeho tloušťka se bohužel výrazně liší (obr. 001).

 

Trocha rytí neuškodí, ale prospěje

 

Znázornění vnitřní konstrukce je na modelu velmi mělké. Výrobce nechtěl riskovat propadliny z vnější strany trupu. Vzhledem k tomu, že stěny trupu jsou naopak poměrně tlusté, zvýraznil jsem konstrukci zadlabáním bočnic v místě plátna. Zároveň jsem ztenčil tloušťku plechové kapotáže na odpovídající míru (obr. 002, 003).

 

Draperie látky, platičnost a dramatičnost povrchu

 

Pro tento typ bylo typické výrazné vlnění plátěného potahu na bočnicích trupu. Tento detail modelu velmi prospěje. Lihovou fixou si nakreslím konstrukci trupu, dráty výpletu a mezi kresbou podle fotografické zvětšeniny originálu zaškrabávám. Požívám čínská dlátka a skalpely s půlkulatou čepelí různých rádiů. Na závěr přeleštím povrch leštící pastou (obr. 004, 005).

 

Dovybavení interiéru

 

Interiér obsahuje ve stavebnici hodně detailů, ale ještě více je jich potřeba doplnit. Začal jsem dělenou podlážku pod nohama pilota a novou páku pedálů křidélek. Tu ze stavebnice si i s třmeny schovejte pro nějaký úplně jiný typ. Knipl doplníme nahoře tlačítkem spouště a dole o bowdenem ke kulometu. Dále musíme věnovat pozornost detailům palivové soustavy – na pravou bočnici vyrobíme pokračování přístrojového panelu s palivovými kohouty, kontrolními průhledítky a manometrem tlaku paliva. Na levou bočnici palivovou pumpu a „plynový ventil“. DH 2 totiž nemá pro ovládání množství paliva pro motor plynovou páku, ale ventil. Asi to nebylo to pravé ořechové, protože jsem s touto anomálií již více nesetkal. No a samozřejmě ovládací lanka, palivové a kabelové rozvody (obr. 010, 011).

Pro zlepšení realistického vzhledu doporučuji trochu snížit lepty horkého křesla a olemovat je olověným drátkem prům. 0,6 mm. Na sedák poté doplníme čalounění. Poutací pásy jsou ze stavebnice (obr. 009).

V zadní kapotované části je směrem od motoru vidět až pod nohy pilotu. Doporučuji na toto pamatovat a nabarvit palivovou nádrž i ze zadní strany. Dále je dobré nalepit plastikové tyčky na horní straně nádrží, aby navazovaly na plnící hrdla vylisované v kapotáži a logicky tak překlenuly mezeru v průhledu. Na závěr jsem na přírubu, za kterou je motor uchycen na motorové přepážce, doplnil agregáty a přivedl k nim kabely a palivové potrubí (det. 03, 04).

 

Vnější detaily trupu.

 

Zde je situace poměrně jednoduchá. Stačí doplnit výrazné pertlování lemu výřezu kabiny a na pravou stranu kapotáže čumáku výrobní štítek. Víčka plnících hrdel nádrží jsou znázorněny jako šrouby. Ve skutečnosti byly v místě rýhy opatřeny křídlem pro povolení rukou. Doplnění o křidla vybroušená z kousku hliníkové fólie výrazně pozvedne vzhled víček. Zásobní schránky vytvarujeme z leptů a doplníme dovnitř příčky (det. 01, 02).

 

Výzbroj

 

Je tvořena kulometem Lewis Mk.II s chladičem hlavně. Na to, že se jedná o jedinou a velmi zřetelně umístěnou výzbroj je bohužel tělo kulometu znázorněno velmi schématicky. Pomohl jsem si zdařilejším kulometem ze stavebnice Soptwith 11/2 Strutter od Rodenu. Zkombinoval jsem ho s původní hlavní a lepty mířidel. Dále je nutné o cca 1/3 délky zkrátit leptaný držák kulometu, aby odpovídal fotodokumentaci. Zásobníky kombinované s lepty jsou naopak velmi zdařilé. Zvláštností  tohoto typu je větrný štítek umístěný na zbrani. Při montáži leptu si dejte pozor, štítek nebyl kolmý k hlavni, jak znázorňuje návod, ale šikmý, rovnoběžně s  čelní částí kapotáže kokpitu. Vlastní rámeček štítku byl v barvě mosazi (kulomet 01, 02, 03).

 

Motor

 

Zde nám výrobce vyšel vstříc poměrně zdařilými plastikovými výlisky a leptanými vahadly ventilů. Motor poté stačí doplnit podle fotografií a výkresů o táhla realistického průměru, svíčky s nataženými měděnými dráty k izolačnímu kuprexitovému kotouči a nahradit tlusté vystupující „čudlíky“ na hlavě válců přiměřenými ventilovými pružinami (motor 01, 02, 03).

 

Vrtule

 

Vrtule je fládrována olejovou barvou ve třech vrstvách. Nejprve světlou – okrem zlatým, následně tmavší vrstvy umbrou pálenou a na závěr celá silně naředěnou sienou pálenou. Kování je znázorněno měděným metalizérem, příruba sříbrným (vrtule 01, 02, 03).

 

Správný ocas má být pevný

 

Nosná konstrukce ocasních ploch mne svou "gumovostí" způsobenou houževnatosti plastu stavebnice vůbec nepřesvědčila, že vydrží tah způsobený výpletem (ocas 01). Tento problém vyřešíme pomocí jednoduchého přípravku, který umožní zaměnit plastové nosníky za ocelové struny a přitom dodržet správné rozměry a správnou geometrii. Jednoduchost a rychlost záměny při popisovém postupu mne příjemně překvapila (ocas 05).

 

Postup:

1. Položíme příhradový nosník jako vzor na desku, oblepíme připravenými koncovkami a opěrkami nachystanými z plastových tabulek o tl. minimálně 2 mm. Zabezpečíme takto správné rozměry nosníku a úhel příček.

2. Připravíme si ocelové dráty tl. 0,8 mm zabroušené na správnou délku.

3. Vyrobíme zesílení z plastové trubičky s vyvrtaným otvorem pro kolík příčky nosníku a navlékneme je po dvojici na drát.

4. Zaaretujeme nosnou konstrukci v přípravku a odřízneme na horní straně žiletkou původní nosník.

5. Nahradíme ho ocelovým, srovnáme navlečené trubičky vyvrtanými otvory na kolíky vzpěr, které zbyly po odříznutí a zakápneme řídkým vteřinovým lepidlem (ocas 03).

4. Po zaschnutí opakujeme postup dle bodu č. 4 a 5 na spodním nosníku. Pozor, postupná výměna je důležitá pro dodržení úhlu natočení vzpěr (ocas 04).

 

        Stejným způsobem šablona poslouží i pro druhý nosník. Pozor, před barvením křídel je nutné prohloubit zapuštění to kterých budou nosníky zalepeny.

 

Teorie o zesvětlování

 

O měřítkovém zesvětlení určitě slyšel každý. Jaká je však správná míra zesvětlení? Určitě jste si všimli, že nezesvětlené modely při zvětšeném nafocení na makro vypadají nepřirozeně tmavě. Na základě této zkušenosti jsem si odvodil, že správná míra zesvětlení je taková, kdy při nafocení modelu na makro, mají barvy stejně přirozený odstín a světlost jako u skutečného letounu.

Udělal jsem za tím účelem řadu pokusů. Jaký jsem učinil závěr? Výrazně zesvětlovat, výrazněji než jsem si na začátku myslel. Abych nezapomněl - zapomeňte na černou!

 

Použité odstíny barev

 

Na modelu jsou požity převážně barvy a přípravky Gunze. Odstín plátna byl míchán na míru metodou „přiměřeně“. Při stanovení odstínu je důležité vědět jaký druh potahového plátna byl použit, případně zda bylo režné nebo bělené. Vzhledem k fotografiím nekamuflovaných strojů, se u DH 2 jedná o plátno bělené. Při míchání odstínu jsem tónoval bílou 62 přidáním pískové barvy 313 a šedé 338. Vzpěry a kapotáž byly nastříkány šedou 338, preshading těchto dílů tmavě šedou 138. Na vzpěrách bylo stejným odstínem nastříkáno kování. Pneumatiky byly pro lepší viditelnost nápisů též nastříkány tmavě šedou 138 lehce tónovanou růžovou. Na postshading jsem použil odstín 313 a patinovací lak 183. Pro výsostné označení zesvětlené odstíny červené a modré. Motor, kulomet, zásobníky a napínáky byly nastříkány metalizéry Agama.

 

Lakované plátno a pre / post shadingy

 

Na letadlech snad neexistuje jiný materiál, pro který je tak důležité použití techniky práce s postupně nanášenými vrstvami, průsvity a stínováním nátěru. Pro provoválečníky je zvládnutí znázornění lakovaného plátna stejně důležité, jako znázornění dřeva.

    Nebudu se o používané technice rozepisovat, protože sama o sobě vydá na rozsáhlý fotoseriál. Takže v kostce: na vrstvu základního nátěru je nastříkána z obou stran konstrukce, na rubové straně křídel v místě průsvitů výsostná označení. Porty jsou znázorněny v místech olemování křídla nástřikem bílou základní barvou. V místě žeber nalepením pásků nařezaných z bílého obtiskového papíru. Po přelakování obtisků je nanesena lazurní, částečně průsvitná vrstva barvy plátna (obr. 006, 007, 008).  Po nanesení obtisků výsostných označení je křídlo vystínováno (det. 09). Po přelakování je model patinován benzinem do zapalovačů zašpiněným olejovou barvou odstínu Umbra pálená. Podvozková kola jsou v místě výpletů předstínována (obr. 020). Na závěr je vše fixováno lakem. Plechové díly jsou na rozmezí pololesklé a lesklé, plátěné zase mezi polomatnou a matnou.

 

Výplety a montáž

 

        Jestli si po čase vzpomenu na stavbu DH 2, určitě se mi jako hlavní vynoří vzpomínka, jak jsem vyplétal a vyplétal a vyplétal a….. Když budete pilní a prostudujete dochovanou fotodokumentaci, zjistíte že výpletů je ve skutečnosti ještě více než je uvedeno v návodu a ten jim věnuje pět prostorových obrázků, místo obvyklého jednoho. V podstatě máte dvě možnosti. Buď ve výpletech naleznete zalíbení, nebo model nikdy nedokončíte.

    Výplety jsou provedeny tmavohnědým silonem o průměrech 0,12 a 0,18 mm. Po nabarvení jsou v křídlech a trupu vyvrtány otvory o průměru 0,3 mm.Ze spodní strany horního křídla zalepíme vteřinovým lepidlem všechny výplety (obr. 012).  Trup a křídla ustavíme v montážním přípravku. Vlepíme vzpěry a po zaschnutí upravíme délku výpletů. Navlékneme napínáky vytažené z vatových tyčinek a zalepíme výplety do otvorů na spodním křídle. Vypneme silony pomocí pistolové pájky. Po celou dobu vypínání je trup s křídly upevněn v přípravku, aby nedošlo vlivem tahu při vypínání k porušení symetrie (obr. 014, 015 a 016).

    Poté si vyrobíme šablonu pro uchycení výškovky a sestavíme ocasní část. Pozor při sestavování výškovka má být mírně vyosena! Poté ocasní část kompletně vypleteme (obr. 017 až 018). Vyjmeme model z montážního přípravku a nainstalujeme podvozek (det 07 a 08).

    V dalším kroku nainstalujeme všechna ovládací lanka. Jsou ukončena smyčkou procházející otvorem v ovládacích pákách (det 05 a 06).

    Doplníme kování spojů křídel a vzpěr z druhé strany křídel. Kování jsou vyrobena z hliníkové fólie o síle leptů s vylisovanými náznaky šroubů a nabarvena tmavě šedou. Nakonec nainstalujeme kulomet a vložíme zásobníky do schránek na vnější straně trupu. Tím jsme v podstatě hotovi, stačí jen usadit na podstavec.

 

Co říci na závěr?

 

Ze stavby jsem měl velmi dobrý pocit, vychutnal jsem si ji. Vše sedělo jak má, žádné škvíry Špetku tmelu jsem použil pouze ze spodní strany trupu. Konstrukce modelu je však náročnější na udržení souměrnosti při montáži. Výrazně se mi osvědčil montážní přípravek. Uvedené úpravy pouze zvyšují maketovost a model lze samozřejmě postavit i bez nich. V případě ocasní části jednoznačně doporučuji zvýšit její pevnost. Stavebnice je vhodná pro pokročilejší modeláře a je ideální pro důkladné procvičení vyplétání.

 

PS: Mami promiň, už z toho vážně nevyrostu. Tady je ten model vidět hotový.