Hansa Brandenburg CC.1 alias Brandenburg – Phönix KDW

 

Měřítko:           1:48

Výrobce:          OMEGA Models

Barvy:              akrylové Gunze Sangyo, Agama, olejové Umton

Doplňky:          duralový plech tl. 0,8 mm, hliníková fólie, perforovaná fólie EXTRATECH

 

 

Pořízení tohoto modelu bylo poněkud netradiční. Příčinou byl článek Jana Zahálky v HPM  4/2000 , který líčí strhující životní příběh stíhacího esa rakousko-uherského námořnictva Linienschiffsleutnanta Gottfrieda Freiherr von Banfielda. Proslul jako výborný stihač, hrdinný obránce a velitel námořní základny v Terstu. Vydobyl si uznání na obou stranách fronty, kde byl znám pod přezdívkou  Der Adler von Terst (Orel z Terstu). Podle údajů, které jsem shromáždil, byl se svými 9 potvrzenými a 15 nepotvrzenými sestřely nejúspěšnější námořní stíhač první světové války.

 

Rozhodl jsem se, že musím tohoto významného pilota připomenout prostřednictvím modelu. Problém ovšem byl s dostupností vhodného typu. Hydroplány rakousko-uherského námořnictva se bohužel nachází mimo pozornost výrobců stavebnic. Na akci E-day, ještě v Plzni, jsem objevil na stánku firmy OMEGA Models odlévanou stavebnici hydroavionu Hansa Brandenburg CC.1. Musím se přiznat, že jsem dlouze zvažoval, zda si ji pořídím, vzhledem k velké pracnosti epoxidového modelu. Na konci výstavy touha zvítězila a model jsem zakoupil. Tento hydroplán s označením A.24 Banfield využíval v průběhu léta 1917 a je s ním poměrně dobře zdokumentován na řadě fotografií.

 

Malý jednomístný stíhací hydroplán zkonstruoval Ernest Heinkel v německé továrně Hansa Brandenburg na jaře roku 1916. Typové označení CC obdržel podle iniciál jména majitele firmy, Camillia Castiglioneho. Stroje pro rakouské námořnictvo byly vyráběny  u rakouské firmy Phönix vlastněné stejným majitelem pod označením Brandenburg – Phönix KDW.

Konstrukčně se jednalo o celodřevěný dvouplošník s trupem potaženým mahagonovou překližkou, plátnem potaženými křídly a paprskovým vzpěrovým systémem typu KDF D.I. Motor v tlačném uspřádání byl umístěn na vzpěrách mezi křídly. Rakouské stroje byly převážně vybaveny motory Hiero o výkonu 200 – 230 k. Zajímavostí je, že se motory startovaly klikou, která se nasazovala na hřídel vyčnívající pod chladičem. Výzbroj tvořil 8 mm kulomet Schwarzlose. Rakouské stroje byly nasazeny na obranu přístavů a základen v Jaderském moři.

 

Co musím ve stavebnici vyzdvihnout jsou pěkné výkresy, mimochodem jediné použitelné, které se dají sehnat. Stavebnice sama o sobě je víceméně polotovar. Hlavní díly jsou poměrně slušné, křídla jsou opatřena porty, ale bohužel pouze z horní strany. Drobné díly jsou zpracovány poměrně hrubě a je na modeláři, zda se je pokusí dotvořit nebo radši vyrobí nové. Stavebnice je dále vybavena planžetou leptů, drátky a obtisky.

 

Předně musím říci, že stavba byla zpestřena detektivním pátráním po pokladech a výsledný model je kompilátem získaných údajů poskládaných z řady zdrojů.

 

Trup stavebnice jsem přepracoval dle přiložených výkresů a dostupných fotografií. Největšími zásahy bylo srovnání půdorysné symetrie trupu, přetvarování křivek trupu při pohledu z boku, zvýšení hřbetu o 2 mm, posunutí uchycení spodního křídla o 3 mm dozadu a zeslabení stěn v místě pilotního prostoru. Paradoxně se totiž trup tvarově neshoduje s výkresy přiloženými ve stavebnici. Naštěstí je jednoduchý, bez povrchových detailů takže není problém jej přepracovat.

 

Fotografie nebo výkresy vybavení interiéru pilotního prostoru jsem nikde nesehnal. Jeho vzhled jsem zrekonstruoval na základě aproximace údajů z obrázku stavebnice, fotografií konstrukčních detailů, rozmístění přístrojů a ovládacích prvků, které jsou charakteristické a shodné i pro další typy stejného výrobce nebo pro rakouské hydroaviony. Po vytmelení a přebroušení byl trup doplněn o kýlovku, nastříkán základní barvou Mr. Base white dotónovanou do světlého krémového odstínu. Část trupu za kabinou v místě uchycení spodního křídla byla opatřena plechovým krytem a proto jsem ji nastříkal šedou.  Poté byl celý trup přefládrován pomocí kousku molitanu olejovou barvou namíchanou z odstínu siena pálená a okr tmavý. Obrázek č.1 zachycuje první vrstvu fládrování po přelakování lesklým lakem Gunze. Poté je trup fládrován druhou tmavší vrstvou olejové barvy. Pro snazší manipulaci při barvení je opatřen pomocným balzovým stojánkem.

 

Křídla doznaly drobných změn. Oddělil jsem spodní křídlo od hřbetu trupu a křidélka horního křídla. Přetvaroval konce křídel u kterých se má od předposledního žebra postupně snižovat výška profilu a odstranil poměrně hrubé porty výrobce. Poté jsem vše pro lepší přilnavost barev přebrousil Vliesem o hrubosti 1500. Vzhledem k tomu, že u skutečných letounu značně prosvítala konstrukce křídla, rozhodl jsem se, že využiji průsvitného materiálu stavebnice. Přímo na holý materiál jsem formou preshadingu nastříkal kompletní konstrukci křídla namíchanou z barev Agama s tónováním do světlejšího odstínu z horní strany a tmavšího ze spodní strany. Křídla jsem následně opatřil porty a nastříkal tenkou vrstvou barvy Agama odstínu barvy plátna. Úmyslně jsem na křídlo nepoužil Gunze, protože tyto barvy bez použití surfaceru na epoxidu nedrží a snadno je strhnete maskovací páskou. Poté jsem nastříkal bílá pole výsostného označení a křídla nalakoval. Pomocí „zázračných vodiček“ nalepil obtisky a vše opět lakoval. Výsledek je vidět na obrázku č.  3 a obrázku č. 4. Ocasní plochy jsem zhotovil a nabarvil shodnou technikou jako křídla s tím, že směrové kormidlo jsem zhotovil nové mírně zvětšené.

Balanční plováčky jsou doplněné o vzpěry vyrobené z drátků a nastříkané červenou barvou. Kulomet je zhotoven nový na základě fotografických podkladů. Tělo je vybroušené z duralu a doplněné o detaily z hliníkových plíšků. Chlazení hlavně je z perforované fólie EXTRATECH. Motor ze stavebnice je značně hrubý a tak jsem radši vyrobil nový detailnější s kabelovými rozvody ke svíčkám, ventilovými pákami s vinutými pružinami, čerpadlem chlazení apod. (obr.6). Motorové lože je vyrobené na míru k motoru a opatřeno základními vzpěrami . Otvory v patkách jsou svrtány s ložem, aby motor šel zakolíčkovat pro správné usazení při finální montáži (obr.7).

Před zahájením kompletace modelu jsem sestavil a nabarvil manipulační vozík .

 

Sestavení modelu nelze provést bez přípravku. Proto jsem svou montážní desku ve tvaru T (obr.9) vylepšil dle vzoru, který jsem viděl na internetových stránkách  u Lance Kriega. Přípravek je doplněn o ocelové svislé stojiny na kterých se pohybuje stavitelné

pravítko. Na obrázku č.10 je vidět seřízení souměrnosti horního křídla  proti spodnímu křídlu, které je již zalepeno k trupu přesně ustavenému pomocí přilepených balzových šablon. Úhel náběhu je nastaven balzovými klínky. Po nastavení pravítka do správné výšky jsem slícoval a sestavil paprskové vzpěry nově vyrobené z duralu. Vzpěry mají v místě spoje zavrtané mosazné drátky, které je fixují do předvrtaných otvorů v křídlech. Na obr. 12 je pravítko nadzdvihnuté a jedna z hotových paprskových vzpěr je vyjmutá. Po nabarvení a dokončení jsou za pomocí přípravku všechny vzpěry včetně motoru nainstalovány a zalepeny do modelu. Model je poté doplněn o ocasní plochy včetně příslušných vzpěr, balanční plováčky, chladič, kulomet, větrný štítek, různá kování, přívod paliva od trupové nádrže, hadice chladícího systému, expanzní nádobu, ovládací a výztužná lanka.

 

Na závěr je celý model patinovaný technikou, kterou nazývám „zažraná špína“ silně naředěnou olejovou barvou odstínu umbra pálená. Po zavadnutí je, povrch přečištěn vatovou tyčinkou. Barva vytváří na povrchu nestejnoměrný nahnědlý filtr. Celý model jsem na závěr přestříkal lakem Gunze Super clear gray tone. Nakonec už zbylo usadit hydroplán na manipulační vozík a celek na připravenou podložku se znázorněným pobřežím.

 

Stavebnice nevybočuje nad běžnou úroveň odlévaných modelů malosériových výrobců. Je na úrovni polotovaru, který je nezbytné dotvořit. Můžeme ji vytknout mnohé nedostatky. Podstatné však je, že zaplňuje prázdné místo v produkci velkých firem a dává nám tak možnost dopracovat se k netradičnímu typu letadla.