Měřítko:
1:48
Výrobce:
Special hobby
Barvy:
akrylové Gunze Sangyo,
Agama, olejové Umton
Doplňky:
lepty přístrojů WW I Eduard, hliníková fólie
Je to již rok a půl co jsem si předsevzal, že
se pustím do sériové výroby nahromaděných stavebnic Albatrosů. Jediné co mne
tehdy zdržovalo, bylo zvládnutí techniky fládrování dřeva. Vyzkoušel jsem
nejrůznější publikované postupy. Dosažené výsledky však neodpovídaly mým
představám, ani vynaloženému úsilí. Nezbylo mi, než si pohrát a pokusit se na
něco přijít sám. Zaměřil jsem se na olejové barvy, které měly nejslibnější
výsledky a propracoval se k technice nanášení barev ve více vrstvách. Testy
prováděné na plastikových destičkách vypadaly dobře, ale pro získání ucelené
představy bylo potřeba udělat závěrečnou zkoušku na modelu. Nechtěl jsem
laborovat s nejistým výsledkem při stavbě série letadel a tak jsem si pořídil
model Lloyd
C.V, který byl, díky celodřevěné konstrukci, pro účely testu ideální.. Záměr
byl jasný, rychlá zjednodušená stavba za účelem testu a pak hurá na Albatrosy.
Jenže zapracovaly Murphyho zákony. Aniž bych to u
tohoto téměř zapomenutého typu čekal, získal jsem z internetu řadu zajímavých podkladů
a fotodokumentace.
Dál to určitě znáte. Porovnáte podklady se
stavebnicí a ejhle... přístrojová deska je na modelu jinak, hlava motoru
neodpovídá, vnitřní konstrukce by chtěla přepracovat, křídlo přerýt, vzpěry
ztenčit, podvozek zúžit….než se nadějete už řežete, pilujete, brousíte a vrtáte
se v plastiku jak červotoč v babiččiných kukačkách.
Stavebnice po otevření krabičky vypadá velmi
slibně. Kromě odstříknutých plastových dílů obsahuje pěkné lité detaily, lepty,
čirou fólii s přístroji, velký obtiskový arch a návod s kamuflážemi
na čtyři letadla. Následující popis stavby se zaměřuje na srovnání stavebnice
s podklady tak, aby poskytl výčet potřebných úprav tohoto modelu.
Pár zajímavostí o uvedeném typu: Lloydy
C.V posílily řady pozorovacích letadel Rakousko-uherského letectva v červenci
roku 1917. Nepříliš rozšířené stroje sloužily na Ruské i Italské frontě. Nebyly
však u pilotů příliš oblíbené zejména první série, u které musely být, po
stížnostech pilotů, nahrazeny špatně řešené ovládací prvky za standardní
volantové řízení.
Zajímavá jsou elegantní, pokročile
aerodynamicky řešená křídla s potahem z lakované dýhy a téměř eliptickou
náběžnou hranou. Na fotografiích jsou u dřevěného potahu zřejmé dva základní
detaily – vysoký lesk důkladné ochranné vrstvy laku proti vlhku a zvlnění dýhy
u řady frontových strojů, kdy prolakování evidentně nepomohlo.
Výzbroj tvořil pohyblivý kulomet pozorovatele
Schwarzlose. Některé stroje jsou vyfoceny se
standardním kulometným pouzdrem „kamerou“ namontovaným na horním křídle.
Můj zájem o uvedený typ povzbudil fakt, že na
Ruské frontě byl u stroje ser. č. 46.01 zaznamenán oficiálně potvrzený sestřel,
kterého dosáhl 4. října 1917 Oberleutnat Roman Schmidt. Za oběť je uváděn blíže neurčený
Ruský Sopwith. Jedná se o třetí sestřel tohoto
Rakousko-uherského esa (celkem se šesti sestřely). V uvedené době létal u Flik 13 operující z letiště v Haliči. Protože letoun této
imatrikulace je v nabídce kamufláží stavebnice, měl jsem jasnou volbu který
stroj postavit.
Stavba
Získal jsem sice dvoje výkresy, ale vzájemně
se lišily a u obou se vyskytovaly nesrovnalosti. Jako výchozí podklady pro
stavbu jsem použil fotografie stroje ser.č. 46.04 zobrazující detaily interiéru
i exteriéru.
Trup
Mezi přednosti stavebnice patří poměrně
zdařilý kokpit. Zvláště vyniká podlaha, hezky znázorněné řízení a přepážka
s nádrží, která je zdokumentovaná i
na fotografiích. Tím odpadá problém, kterou z nabízených variant přepážek
použít. Odlišné jsou viditelné části dřevěné konstrukce na bocích prostoru
posádky. Naznačenou konstrukci jsem nahradil novou. Pravý bok jsem navíc podle
originálu doplnil o lanka ovládání ocasních ploch a palivové potrubí (obr. X). Od originálu se rozmístěním
přístrojů liší i přístrojová deska. Vyrobil jsem novou z tenké polystyrenové
destičky a leptů přístrojů Eduard. Pro sedadlo pilota chybí v leptech poutací
pásy a je nutné je doplnit. Pracovní stolek pozorovatele je ve stavebnici moc
veliký a potřebuje výrazně zmenšit. Pro zdárné slepení trupu bylo nezbytné
zkorigovat rozměry přepážek tak, aby poloviny trupu k sobě těsně dolehly.
Případným budoucím stavitelům doporučuji odříznout pevnou část směrovky, která
je součástí levé poloviny trupu, a přilepit ji na trup až při montáži ocasních
ploch. V této fázi stavby jsem vybarvil a vystínoval interiér.
Motor bohužel nepatří mezi podařené části
stavebnice. Slušně je zpracovaná pouze spodní část, která je na hotovém modelu
skrytá. Viditelný kryt ventilového rozvodu, s tvarem typickým pro motory Austro Daimler, je zjednodušen do
tvaru kvádru, do kterého jsou navíc zaústěny i výfuky a sací potrubí. Nezbylo
mi, než celou horní partii motoru odříznout a nahradit ji novou vlastní výroby
s pákami ventilů a ventilovými pružinami navinutými z měděného drátku. Výfuky
jsem použil ze stavebnice. Mají správný tvar a jsou pěkně provedeny.
U kapotáže motorového prostoru jsem ztenčil
stěny viditelných hran.
Slepení polovin trupu patří k adrenalinové
části stavby. Jak je u short-runů běžné, styčné plochy
postrádají aretační kolíčky. U mé stavebnice se nepotkaly poloviny trupu ve
spodní části. Vznikl milimetrový schod, který si vyžádal vytmelení a
přebroušení. Když už jsem začal s broušením, doladil jsem dle fotografií tvar
přední části trupu v místě přechodu do kuželu a odstranil veškeré detaily
vystupující nad povrch, které při montáži nahradí nové z hliníkové fólie.
Pro shodný vzhled s předlohou jsem
vzpěry kozlíku horního křídla zkrátil cca o 2,5 mm a ztenčil. V místě styku s
křídlem jsem je spojil. Zároveň jsem je doplnil o plíšky s vyvrtaným otvorem
pro protažení spojek horního křídla. Na kapotáži motoru bylo nutné prohloubit
osazení, pro umístění vzpěr horního křídla,které by jinak nerealisticky
vystupovaly nad povrch. Oproti obrázku v návodu stavebnice je u skutečného
stroje 46.01 chladič atypicky posunut výše, pro zlepšení výhledu pilota vpřed.
Křídla
Křídla jsou slušná, ale potřebují upravit.
Nejprve jsem zeslabil odtokovou hranu, která je nerealisticky tlustá. Poté jsem
horní křídlo rozřízl na dvě poloviny a vyvrtal otvory pro spojky křídla, které
budou při montáži procházet otvory v kozlíku. Další operací bylo poměrně
jednoduché vyrytí podélně spáry na křídlech. Tato spára je fotografiích
zřetelně vidět. V detailu je pak zřejmé, že vznikla v místě spoje dýhy
s léty směrovanými rovnoběžně s rozpětím, která tvoří potah náběžné části
profilu a dýhy v odtokové části, která je situována léty kolmo k rozpětí
křídel. Toto dělení si vyžádala technologie stavby křídla, z důvodu
vytvarování potahu přes zakulacenou náběžnou část profilu. Stavebnice tento
detail neřeší.
Spodní křídlo potřebuje navíc upravit úhel
dosedací plochy, která přiléhá k trupu. Jinak je sevřeno více do V, než horní,
což je špatně. Obě křídla mají mít shodnou šípovitost.
Při této operaci vzaly za své spojovací kolíky a bylo potřeba ve stejných
místech vyvrtat otvory pro nové.
Vzpěry křídel jsou původní. Pouze jsem je
celkově ztenčil a na koncích do nich zavrtal kolíky ze struny 0,6 mm. To
zvyšuje realizmus jejich vzhledu v místě ukotvení ke křídlu a výrazně
zpevňuje spoj. Kolíky jsou zhotoveny s
délkovou rezervou. Na přesný rozměr budou zkráceny až při montáži křídel.
Podvozkové vzpěry bylo nutné tvarově upravit
v místě uchycení gumového lana odpružení podvozku. Baldachýn podvozku byl
příliš dlouhý a vyžadoval zkrátit na každé straně cca o 2 mm, jinak by bylo
letadlo rozkročeno jak opilý námořník.
Zbarvení
Barevné schéma stavebnice stroje sériového
čísla 46.01 se částečně liší od dalších podkladů. Zásadní rozdíl je v motorovém
krytu, který na fotografii zřetelně není v barvě dřeva, ale s nejvyšší
pravděpodobností šedý. Shodné je to i u fotografií stroje 46.04. Konec trupu
pod směrovkou je světlý, mohlo jít o opravu po tvrdším přistání. Při které bylo
poškozené místo po sklížení přebandážováno přilakovaným plátnem.
Povrchová úprava, barvení
Všechny díly jsem před stříkáním přeleštil
brusnou houbičkou o zrnitosti 1800 a odmastil jarem.
Budoucí dřevěné části jsem nastříkal základní
barvou Mr. Base white,
tónovanou do světlého krémového odstínu. Poté jsou fládrovány olejovou barvou
namíchanou z odstínu Siena pálená a Okr
zlatý . K naředění na potřebnou hustotu požívám kobaltový sikativ, který
urychluje zasychání. Fládrování je
provedeno pomocí nařezaných kousků molitanu. Po dvou týdnech zasychání je trup
přestříkán lesklým čirým lakem Gunze a přefládrován druhou vrstvou více naředěné olejové barvy
odstínu Ambra pálená. Po zaschnutí je opětovně přelakován.
Kryt motoru je nabarven stejným odstínem jako
vrtulový kužel. V podkladech je znázorněn v Rakouské šedomodré. Proto jsem ho
nastříkal světle šedou barvou dotónovanou pár kapkami
modré.
Kulomet a chladič jsou nabarveny metalizéry
Agama.
Ocasní plochy a křidélka obdržely nástřik
hnědou barvou Agama. Poté jsem je v místech konstrukce přemaskoval proužky
nařezanými z pásky Tamiya a přestříkal základní
barvou Mr. Base white. Po
odstranění pásek vynikne konstrukce. Konečný vzhled plátnem potažených ploch
vytváří nástřik barvou Agama odstínu plátna, který je proveden o takovém krytí,
aby naznačená konstrukce ovládacích ploch byla pod vrstvičkou barvy mírně
zřetelná.
Obtisky
Obsahují veškerou imatrikulaci, navíc i
nebývalé množství popisek a znaků výrobce, které jsou hojně rozesety po letounu
(jeden je dokonce umístěn ve středu přístrojové desky).
Obtisky jsou kvalitní, tenké a s obtiskovými
vodičkami Agama dobře přiléhají a kopírují povrch. Před závěrečnou montáží a
patinováním obtisky fixuji další vrstvou lesklého čirého laku.
Montáž
Montáž trupu s křídly jsem provedl na
přípravku ve tvaru T. Přesné sestavení usnadnil nalepený půdorys letadla
vystřižený z výkresů. Trup byl vyrovnán
pomocí přilepených balzových šablon. Pomocí podložek jsem nastavil vzepětí
spodního křídla. Spojky půlek horního křídla
byly protaženy otvory v kozlíku trupu a konce křídel upevněny do
připravených balzových držáků. Do takto pevně fixovaných částí letadla jsem bez
problémů vlepil vzpěry. Výplety byly zhotovené z karbonového vlasce tl. 0,18 mm. Napínáky imitují navlečené nabarvené trubičky
vytažené z vatových tyčinek. Na obou
koncích je výplet přichycen do drátěných oček.. V přípravku jsem provedl i
montáž ocasních ploch. Teprve poté jsem model vyjmul, namontoval podvozek, na
horní křídlo nainstaloval kulometné pouzdro, na trup do prostoru pozorovatele oběžný
kruh kulometu a doplnil kování a zbylé detaily.
Patina
Model jsem patinoval mou oblíbenou technikou
stylu „zažraná špína“. Všechny plochy natřu silně naředěnou olejovou barvou
odstínu umbra pálená případně Rubensova hnědá. Po
zavadnutí povrch lehce přečistím vatovou tyčinkou navlhčenou v benzínu tak, aby
barva vytvořila na povrchu nestejnoměrný nahnědlý filtr s tmavšími místy v
koutech a u rytí. Světla na hranách a detailech jsou vytvořena bílou olejovou
barvou metodou suchého štětce. Celý model jsem na závěr přestříkal polomatným lakem Gunze.
Závěr
Stavebnice sice potřebuje pro dotažení
vzhledu trochu dotvořit, dá však se dopracovat i na úroveň soutěžního modelu.