Lloyd C.V

 Měřítko: 1:48

Výrobce: Special hobby

Barvy: akrylové Gunze Sangyo, Agama, olejové Umton

Doplňky: lepty přístrojů WW I Eduard, hliníková fólie

 

Je to již rok a půl co jsem si předsevzal, že se pustím do sériové výroby nahromaděných stavebnic Albatrosů. Jediné co mne tehdy zdržovalo, bylo zvládnutí techniky fládrování dřeva. Vyzkoušel jsem nejrůznější publikované postupy. Dosažené výsledky však neodpovídaly mým představám, ani vynaloženému úsilí. Nezbylo mi, než si pohrát a pokusit se na něco přijít sám. Zaměřil jsem se na olejové barvy, které měly nejslibnější výsledky a propracoval se k technice nanášení barev ve více vrstvách. Testy prováděné na plastikových destičkách vypadaly dobře, ale pro získání ucelené představy bylo potřeba udělat závěrečnou zkoušku na modelu. Nechtěl jsem laborovat s nejistým výsledkem při stavbě série letadel a tak jsem si pořídil model  Lloyd C.V, který byl, díky celodřevěné konstrukci, pro účely testu ideální.. Záměr byl jasný, rychlá zjednodušená stavba za účelem testu a pak hurá na Albatrosy. Jenže zapracovaly Murphyho zákony. Aniž bych to u tohoto téměř zapomenutého typu čekal, získal jsem z internetu řadu zajímavých podkladů a fotodokumentace.

Dál to určitě znáte. Porovnáte podklady se stavebnicí a ejhle... přístrojová deska je na modelu jinak, hlava motoru neodpovídá, vnitřní konstrukce by chtěla přepracovat, křídlo přerýt, vzpěry ztenčit, podvozek zúžit….než se nadějete už řežete, pilujete, brousíte a vrtáte se v plastiku jak červotoč v babiččiných kukačkách.

 

Stavebnice po otevření krabičky vypadá velmi slibně. Kromě odstříknutých plastových dílů obsahuje pěkné lité detaily, lepty, čirou fólii s přístroji, velký obtiskový arch a návod s kamuflážemi na čtyři letadla. Následující popis stavby se zaměřuje na srovnání stavebnice s podklady tak, aby poskytl výčet potřebných úprav tohoto modelu.

 

Pár zajímavostí o uvedeném typu: Lloydy C.V posílily řady pozorovacích letadel Rakousko-uherského letectva v červenci roku 1917. Nepříliš rozšířené stroje sloužily na Ruské i Italské frontě. Nebyly však u pilotů příliš oblíbené zejména první série, u které musely být, po stížnostech pilotů, nahrazeny špatně řešené ovládací prvky za standardní volantové řízení.

Zajímavá jsou elegantní, pokročile aerodynamicky řešená křídla s potahem z lakované dýhy a téměř eliptickou náběžnou hranou. Na fotografiích jsou u dřevěného potahu zřejmé dva základní detaily – vysoký lesk důkladné ochranné vrstvy laku proti vlhku a zvlnění dýhy u řady frontových strojů, kdy prolakování evidentně nepomohlo.

Výzbroj tvořil pohyblivý kulomet pozorovatele Schwarzlose. Některé stroje jsou vyfoceny se standardním kulometným pouzdrem „kamerou“ namontovaným na horním křídle.

Můj zájem o uvedený typ povzbudil fakt, že na Ruské frontě byl u stroje ser. č. 46.01 zaznamenán oficiálně potvrzený sestřel, kterého dosáhl 4. října 1917  Oberleutnat Roman Schmidt. Za oběť je uváděn blíže neurčený Ruský Sopwith. Jedná se o třetí sestřel tohoto Rakousko-uherského esa (celkem se šesti sestřely). V uvedené době létal u Flik 13 operující z letiště v Haliči. Protože letoun této imatrikulace je v nabídce kamufláží stavebnice, měl jsem jasnou volbu který stroj postavit.

 

Stavba

Získal jsem sice dvoje výkresy, ale vzájemně se lišily a u obou se vyskytovaly nesrovnalosti. Jako výchozí podklady pro stavbu jsem použil fotografie stroje ser.č. 46.04 zobrazující detaily interiéru i exteriéru.

 

Trup

Mezi přednosti stavebnice patří poměrně zdařilý kokpit. Zvláště vyniká podlaha, hezky znázorněné řízení a přepážka s nádrží, která je zdokumentovaná  i na fotografiích. Tím odpadá problém, kterou z nabízených variant přepážek použít. Odlišné jsou viditelné části dřevěné konstrukce na bocích prostoru posádky. Naznačenou konstrukci jsem nahradil novou. Pravý bok jsem navíc podle originálu doplnil o lanka ovládání ocasních ploch a palivové potrubí  (obr. X). Od originálu se rozmístěním přístrojů liší i přístrojová deska. Vyrobil jsem novou z tenké polystyrenové destičky a leptů přístrojů Eduard. Pro sedadlo pilota chybí v leptech poutací pásy a je nutné je doplnit. Pracovní stolek pozorovatele je ve stavebnici moc veliký a potřebuje výrazně zmenšit. Pro zdárné slepení trupu bylo nezbytné zkorigovat rozměry přepážek tak, aby poloviny trupu k sobě těsně dolehly. Případným budoucím stavitelům doporučuji odříznout pevnou část směrovky, která je součástí levé poloviny trupu, a přilepit ji na trup až při montáži ocasních ploch. V této fázi stavby jsem vybarvil a vystínoval interiér.

Motor bohužel nepatří mezi podařené části stavebnice. Slušně je zpracovaná pouze spodní část, která je na hotovém modelu skrytá. Viditelný kryt ventilového rozvodu, s tvarem typickým pro motory Austro Daimler, je zjednodušen do tvaru kvádru, do kterého jsou navíc zaústěny i výfuky a sací potrubí. Nezbylo mi, než celou horní partii motoru odříznout a nahradit ji novou vlastní výroby s pákami ventilů a ventilovými pružinami navinutými z měděného drátku. Výfuky jsem použil ze stavebnice. Mají správný tvar a jsou pěkně provedeny.

U kapotáže motorového prostoru jsem ztenčil stěny viditelných hran.

Slepení polovin trupu patří k adrenalinové části stavby. Jak je u  short-runů běžné, styčné plochy postrádají aretační kolíčky. U mé stavebnice se nepotkaly poloviny trupu ve spodní části. Vznikl milimetrový schod, který si vyžádal vytmelení a přebroušení. Když už jsem začal s broušením, doladil jsem dle fotografií tvar přední části trupu v místě přechodu do kuželu a odstranil veškeré detaily vystupující nad povrch, které při montáži nahradí nové z hliníkové fólie.

Pro shodný vzhled s předlohou jsem vzpěry kozlíku horního křídla zkrátil cca o 2,5 mm a ztenčil. V místě styku s křídlem jsem je spojil. Zároveň jsem je doplnil o plíšky s vyvrtaným otvorem pro protažení spojek horního křídla. Na kapotáži motoru bylo nutné prohloubit osazení, pro umístění vzpěr horního křídla,které by jinak nerealisticky vystupovaly nad povrch. Oproti obrázku v návodu stavebnice je u skutečného stroje 46.01 chladič atypicky posunut výše, pro zlepšení výhledu pilota vpřed.

 

Křídla

Křídla jsou slušná, ale potřebují upravit. Nejprve jsem zeslabil odtokovou hranu, která je nerealisticky tlustá. Poté jsem horní křídlo rozřízl na dvě poloviny a vyvrtal otvory pro spojky křídla, které budou při montáži procházet otvory v kozlíku. Další operací bylo poměrně jednoduché vyrytí podélně spáry na křídlech. Tato spára je fotografiích zřetelně vidět. V detailu je pak zřejmé, že vznikla v místě spoje dýhy s léty směrovanými rovnoběžně s rozpětím, která tvoří potah náběžné části profilu a dýhy v odtokové části, která je situována léty kolmo k rozpětí křídel. Toto dělení si vyžádala technologie stavby křídla, z důvodu vytvarování potahu přes zakulacenou náběžnou část profilu. Stavebnice tento detail neřeší.

Spodní křídlo potřebuje navíc upravit úhel dosedací plochy, která přiléhá k trupu. Jinak je sevřeno více do V, než horní, což je špatně. Obě křídla mají mít shodnou šípovitost. Při této operaci vzaly za své spojovací kolíky a bylo potřeba ve stejných místech vyvrtat otvory pro nové.

Vzpěry křídel jsou původní. Pouze jsem je celkově ztenčil a na koncích do nich zavrtal kolíky ze struny 0,6 mm. To zvyšuje realizmus jejich vzhledu v místě ukotvení ke křídlu a výrazně zpevňuje spoj.  Kolíky jsou zhotoveny s délkovou rezervou. Na přesný rozměr budou zkráceny až při montáži křídel.

 

Podvozkové vzpěry bylo nutné tvarově upravit v místě uchycení gumového lana odpružení podvozku. Baldachýn podvozku byl příliš dlouhý a vyžadoval zkrátit na každé straně cca o 2 mm, jinak by bylo letadlo rozkročeno jak opilý námořník.

 

Zbarvení

Barevné schéma stavebnice stroje sériového čísla 46.01 se částečně liší od dalších podkladů. Zásadní rozdíl je v motorovém krytu, který na fotografii zřetelně není v barvě dřeva, ale s nejvyšší pravděpodobností šedý. Shodné je to i u fotografií stroje 46.04. Konec trupu pod směrovkou je světlý, mohlo jít o opravu po tvrdším přistání. Při které bylo poškozené místo po sklížení přebandážováno přilakovaným plátnem.

 

Povrchová úprava, barvení

Všechny díly jsem před stříkáním přeleštil brusnou houbičkou o zrnitosti 1800 a odmastil jarem.

Budoucí dřevěné části jsem nastříkal základní barvou Mr. Base white, tónovanou do světlého krémového odstínu. Poté jsou fládrovány olejovou barvou namíchanou z odstínu Siena pálená a  Okr zlatý . K naředění na potřebnou hustotu požívám kobaltový sikativ, který urychluje zasychání.  Fládrování je provedeno pomocí nařezaných kousků molitanu. Po dvou týdnech zasychání je trup přestříkán lesklým čirým lakem Gunzepřefládrován druhou vrstvou více naředěné olejové barvy odstínu Ambra pálená. Po zaschnutí je opětovně přelakován.

Kryt motoru je nabarven stejným odstínem jako vrtulový kužel. V podkladech je znázorněn v Rakouské šedomodré. Proto jsem ho nastříkal světle šedou barvou dotónovanou pár kapkami modré.

Kulomet a chladič jsou nabarveny metalizéry Agama.

Ocasní plochy a křidélka obdržely nástřik hnědou barvou Agama. Poté jsem je v místech konstrukce přemaskoval proužky nařezanými z pásky Tamiya a přestříkal základní barvou Mr. Base white. Po odstranění pásek vynikne konstrukce. Konečný vzhled plátnem potažených ploch vytváří nástřik barvou Agama odstínu plátna, který je proveden o takovém krytí, aby naznačená konstrukce ovládacích ploch byla pod vrstvičkou barvy mírně zřetelná.

 

Obtisky

Obsahují veškerou imatrikulaci, navíc i nebývalé množství popisek a znaků výrobce, které jsou hojně rozesety po letounu (jeden je dokonce umístěn ve středu přístrojové desky).

Obtisky jsou kvalitní, tenké a s obtiskovými vodičkami Agama dobře přiléhají a kopírují povrch. Před závěrečnou montáží a patinováním obtisky fixuji další vrstvou lesklého čirého laku.

 

Montáž

Montáž trupu s křídly jsem provedl na přípravku ve tvaru T. Přesné sestavení usnadnil nalepený půdorys letadla vystřižený z výkresů.  Trup byl vyrovnán pomocí přilepených balzových šablon. Pomocí podložek jsem nastavil vzepětí spodního křídla. Spojky půlek horního křídla  byly protaženy otvory v kozlíku trupu a konce křídel upevněny do připravených balzových držáků. Do takto pevně fixovaných částí letadla jsem bez problémů vlepil vzpěry. Výplety byly zhotovené z karbonového vlasce tl. 0,18 mm. Napínáky imitují navlečené nabarvené trubičky vytažené z vatových tyčinek.  Na obou koncích je výplet přichycen do drátěných oček.. V přípravku jsem provedl i montáž ocasních ploch. Teprve poté jsem model vyjmul, namontoval podvozek, na horní křídlo nainstaloval kulometné pouzdro, na trup do prostoru pozorovatele oběžný kruh kulometu a doplnil kování a zbylé detaily.

 

Patina

Model jsem patinoval mou oblíbenou technikou stylu „zažraná špína“. Všechny plochy natřu silně naředěnou olejovou barvou odstínu umbra pálená případně Rubensova hnědá. Po zavadnutí povrch lehce přečistím vatovou tyčinkou navlhčenou v benzínu tak, aby barva vytvořila na povrchu nestejnoměrný nahnědlý filtr s tmavšími místy v koutech a u rytí. Světla na hranách a detailech jsou vytvořena bílou olejovou barvou metodou suchého štětce. Celý model jsem na závěr přestříkal polomatným lakem Gunze.

 

Závěr

Stavebnice sice potřebuje pro dotažení vzhledu trochu dotvořit, dá však se dopracovat i na úroveň soutěžního modelu.

 

Lloyd C.V