Hodně horká jitrnice

Stavebnice DRACHENBALLON

Měřítko 1 : 48

Výrobce Hippo Models

 

Velbloud se postavil na nos a s velkým rachotem uháněl střemhlav, až se mu rozdrnčely výztužné dráty. Těsně za ním letěl Algy a profesor. Zdálo se, že se jitrnice vznášejí směrem k nim, vypadalo to, jako by jim letěly naproti.

Biggles si vzal na mušku prostřední jitrnici a stiskl spoušť svého kulometu.

Ve vzdálenosti jednoho sta metrů vyrazily z hlavní Vickersových kulometů v motorovém krytu Bigglesova letadla dva chvosty oranžových plamenů. Na nestvůrné balonové pytle se začalo sypat olovo.

„Dostal jsem ho!“ řekl si pro sebe Biggles spokojeně, když z boku jeho oběti vyrazil chuchvalec černého kouře.

Biggles ještě o zlomek vteřiny prodloužil svou palbu, pak se vytáhl do strmé svíčky a přitom se podíval dozadu. Z hrdla mu vyrazil vítězoslavný výkřik. Dvě ze tří jitrnic padaly v plamenech k zemi.

 

(úryvek z kapitoly Lahve místo bomb knihy W. E. Johnsona Návrat velbloudích stíhaček).

S pojmem „jitrnice“ u upoutaného balonu jsem se poprvé setkal v dětství při četbě sešitového vydání Bigglese. Musím se přiznat, že právě tato knížka v dětství výrazně zapůsobila na mou představivost a nasměrovala můj zájem k modelářství a historii letectví.

Když pomineme druhotný účel „jitrnice“, jakožto střeleckého cíle hrdinného aviatika, je dobré si krátce zrekapitulovat k čemu vlastně sloužily a jak ke svému kurióznímu tvaru přišly.

Jedná se v podstatě o vznášející se pozorovatelnu využívanou od druhé poloviny 19. století k průzkumu rozmístění nepřítele na bojišti. O něco později, s prodloužením dostřelu dělostřelectva mimo přímý dohled obsluhy děl, počaly upoutané balony velmi úspěšně sloužit k přímému řízení palby. Pozorovatel určoval pozici cíle a následně podle dopadů granátů korigoval přesnost palby.

Klasické kulové balony se díky své nestabilitě ve větru, způsobující rozhoupání koše, ukázaly pro daný účel jako naprosto nevhodné. S řešením přišel německý hejtman August von Parseval, který se svým spolupracovníkem H. B. von Sigsfeldem zkonstruoval válcovitý balón s polokulovitými konci, plněný vodíkem. Podařilo se jim vyřešit problém deformace a borcení podlouhlého tvaru tělesa balonu. Pro zpevnění protáhlého tvaru umístili uvnitř balonet (jakoby další menší balon) nafukovaný vzduchem náporem větru pomocí lapací kapsy v podobě jakéhosi phalusu či appendixu umístěného na spodní straně zadní části balónového tělesa. Vytvářený tlak, přímo úměrný síle větru, se prostřednictvím rozpínání stěn balonetu přenášel na plynovou náplň a následně tak zpevňoval vnější povrch vlastního balonu. Nadbytečný vzduch unikal ventily umístěnými na konci „slepého střeva“ a v čele balonu. Další vymožeností bylo, že Parseval naklopením tělesa balonu pod úhlem cca 30° ke směru větru využíval i vztlak způsobený náporem větru  na šikmou plochu. Osádka mohla za letu úhel naklopení měnit a tak balon částečně ovládat. Ke stabilizaci balonu a ke zvýšení aerodynamického účinku sloužily malá křidélka po stranách trupu a svislá kapsa pod zadní částí balonu.

Posádku tvořil jeden, až dva pozorovatelé a poměrně početná pozemní obsluha. K vypouštění sloužil naviják s brzdou ovládanou obsluhou. Stahování balonu z oblohy zpočátku obstarávalo koňské spřežení prostřednictvím kladky, později motorový naviják. Služba pozorovatelů patřila k nejtvrdším úkolům u armády. Představte si to: vznášíte se v pohupujícím se koši vystaveni nepřízni počasí, nad hlavou téměř tisíc metrů krychlových vysoce hořlavého vodíku, pod sebou hlubinu několika set metrů a do zavedení prvních padáků v roce 1916, žádný záchranný prostředek. Prostě, hodně horká jitrnice!

 

Balóny systému Parseval-Sigsfeld  byly zařazeny do výzbroje německé armády v roce 1896 a díky své vysoké technické úrovni znamenaly významný náskok před ostatním světem. Není proto nic udivujícího, že posléze objevíme tento typ i ve výzbroji ostatních armád. V období první světové války tento balon nebo jeho kopie využívaly armády téměř všech zemí zapojených do konfliktu. Pro svůj svérázný tvar získaly přezdívku „jitrnice“ nebo „klobása“. Dodnes naleznete v česko - anglickém slovníku pojem „sausage baloon“ - průzkumný balon.

Na počátku války měly německé jitrnice objem 600 m2 a dostup do 600m. V roce 1915 byly nahrazeny většími Parsevaly o obsahu 800 až 1000 m2 o dostupu 1 km a modernějšími balony typu AE. Nicméně nástup stíhacích letadel a jejich rychlý vývoj v průběhu první světové války, znamenal soumrak pozorovacích balonů. Po první světové válce se s upoutanými balóny setkáme bez lidské posádky v podobě balonových protiletadlových přehrad.

 

Takže dosti historie a podívejme se co nám stavebnice nabízí.

Jedná se o model, který je naprosto odlišný od všeho, co jsem doposud stavěl. Počíná to už samotnou krabicí tvarem odpovídajícím zcela jiným produktům než jsou modely. K tomu mohu uvést malou perličku: když jsem model v podpaží donesl domů, byl jsem ještě ve dveřích podroben manželkou zvídavému dotazu „co za alkohol nesu v té krabici“, jaké bylo její překvapení, když jsem z krabice nevyndal bourbon, ale podivnou tlačenku a ještě ke všemu odlitou z polyuretanu.

Stavebnice obsahuje návod a díly odlité z polyuretanu. Nitě a obtisky potřebné pro stavbu, stejně jako stojan si musí modelář obstarat sám. Překvapí nás dominantní díly vlastního tělesa balonu, které rozměry a tvarem připomínají poctivou 1,5 kilovou tlačenku. Díly stavebnice jsou čistě odlity a obsahují řadu precizně ztvárněných detailů. Na první pohled zaujme  ztvárnění portování potahu, zpracování výztužného lemu závěsu lan s plechovými trojlístky, vlnící se plachtová boční křidélka, krásně znázorněný pletený koš i detailně zpracovaná figurka pozorovatele. Podle rozměrů tělesa balonu představuje stavebnice větší typ Parsevalu z roku 1915.

 

Protože balon patří mezi nevšední modelářské lahůdky, rozhodl jsem se zveřejnit recept na přípravu pikantní Hot sausage a´la Parseval.

 

Potřebné ingredience:

540g dobře začištěného polyuretanu ze stavebnice

měděný drát  ø 0,5 mm                             15 cm

řídké vteřinové lepidlo                                        12 g

debonder                                          6 g

smirkový papír pro broušení pod vodou zrnitost 800, 1 600, 2 000 á cca ¼ archu

Mr. Surfacer 1000                                   15 ml

Mr. Resin Primer                             15 ml

Mr. Base White 1000                                30 ml

Mr.COLOR                                               odstíny C313, C19, C338, C109  á 10 ml

Agama metal                                             odstín hliník  3 ml

Olejové barvy např. Umton                      odstín Siena přírodní, Umbra pálená

Obtisky výsostného označení                    2 ks (např. z Albatrosu 1:48)

GS Flat Clear                                            10 ml

niť ø 0,5 mm                                             1 špulka

niť ø 0,2 mm                                             1 špulka

 

Přípravu zahájíme hlavním chodem.

Co nás hned v úvodu příjemně překvapí, je výrobcem zabroušená a začištěná dělící rovinu obou polovin jitrnice. Rezinové díly neobsahují vodící kolíčky. Při zkusmém sesazení polovin rozměrných dílů docházelo k drobnému přesahu v lícování. Díky pružnosti se přesazení dá srovnat mírným zatlačením na vystupující část dílů. Protože by však toto komplikovalo postup při lepení, doporučuji pro přesné slícování zhotovit vodící kolíčky z měděného drátu ø 0,5 mm a délce cca 10 mm. Po obvodu dílů vyvrtáme, v místě setkání port v dělící rovině, proti sobě lícující otvory ø 0,6 mm pro cca 10 vodících kolíčků. Kolíčky na koncích zbrousíme do špičky a zalepíme je do pravé části jitrnice tak, aby z poloviny vyčnívaly. (obr. ba 001 až ba 002) Sesadíme poloviny jitrnice a postupně přihneme pinzetou kolíčky, až zapadnou do protiběžných otvorů a půlky sevřeme.  Díky kolíčkům se díly vzájemně rozměrově přizpůsobí a když jste dobře vrtali, tak i dobře lícují. (obr. ba 003 až ba 004) Spoj zalijeme řídkým vteřinovým lepidlem, očistíme debondérem, přebrousíme, vytmelíme a opětovně přebrousíme. Tmelení vyžaduje zejména spodní část trupu, kde se místy vyskytovaly bublinky.

Obdobným způsobem, pomocí drátků, doporučuji připevnit k jitrnici postranní křidélka. (obr. ba 005)

Následně na jitrnici přilepíme slepé střevo. Zde bylo nutné předem upravit šířku výřezu, tak aby správně dosedlo na vystupujícím osazení, které slouží pro správné umístění střeva na jitrnici a místy spoj dotmelit. (obr. ba 006 až ba 009 ) Na závěr doplníme drobné lapače větru.

Při broušení míst spojení dílů jitrnice přijedeme o část portů, které můžeme obnovit tak, že z obou stran navážeme maskovací páskou na nepoškozené konce portů. Po vymaskování, nastříkáme tlustší vrstvu tmelu Mr. Surfacer 1000, v místech chybějících částí port. Následně sjednotíme jejich tlouštku s původními porty zabroušením jemným smirkovým papírem. (obr. ba 010až ba 012)

Po vybroušení se můžeme směle pustit do přípravy podkladu kůrčičky jitrnice.

Při volbě odstínu kůrčičky můžeme klidně uvolnit uzdu fantazii nebo vycházet z popisů v publikacích případně historických kolorovaných pohlednic. (obr. ba 017)

Pro dobré navázání barvy na resin doporučuji nejprve nastříkat celou jitrnici lehkou vrstvou Mr. Resin Primer na který následně naneseme bílý základ Mr. Base White 1000.

Pro dosažení správného odstínu kůrčičky jitrnice doporučuji nejprve zahájit barvení nástřikem nejsvětlejší barvou. Pro dosažení správného efektu, nanášíme krycí, ale lazurní vrstvy barev. Znamená to, že necháváme výrazně prosvítat bílý základ vrstvu.  Je výhodné, když nástřik tvoří fleky. Můžeme se prohřešit proti pravidlu správného stříkání, které nám vysvětloval Jezevčík v některém z minulých ročníků Modeláře a stříkáme krátkými rychlými tahy (asi jako když vybarvujeme pastelkou) výrazněji naředěnou barvu. Takto se nám mírné skvrny vytváří téměř samovolně. Musíme si však dát pozor na tlak vzduchu z kompresoru, musí být poměrně nízký, aby barva stíhala zasychat a netvořila rozstříknuté kaňky (obr. ba 013) Po zaschnutí, na jitrnici i slepém střevu, vymaskujeme a nastříkáme jednotlivé pruhy plátna tmavšími odstíny barvy.  (obr. ba 014 až ba 015). Štětcem poté domalujeme kovové trojlístky metalickou barvou (obr. ba 016).

Na boky můžeme doplnit výsostné označení. Podle dobových fotografií mi vychází, že výsostné označení nosily pouze německé a rakousko-uherské jitrnice.

Model přelakujeme a můžeme nanést první vrstvu hnědého filtru a vystínovat kouty hodně naředěnou olejovou barvou. Po několikadenním zaschnutí doporučuji doladit výsledný vzhled kůrčičky nástřikem několika dalšími vrstvami filtrů např. světle šedého a krémového odstínu. Zjemníme tak kontrasty a barevné přechody. (obr. ba 018 až ba 021) Celek dokončíme nástřikem matným lakem GS Flat Clear.

Tímto máme základ lahůdky hotov a můžeme se věnovat příloze.

Přílohu jitrnice vytvoříme z několika metrů nití. Doporučuji vycházet z fotografických podkladů nebo článku ve WINDSOCK International Vol.22, No.5.  Do lemu jitrnice, křidélek a slepého střeva vyvrtáme otvory ø 0,3 mm. Do dvojice otvorů vlepíme jednu smyčku z nitě ø 0,2 mm. Dvojice těchto smyček vzájemně propojíme další smyčkou, tentokrát tlustší nití uvázanou na uzlíky. Pro následné vypnutí je důležité, aby bylo možné uzlíkem po smyčce pohybovat.. Takto vzniklé páry smyček propojíme o „úroveň výše“ do další smyčky a následně ještě do smyčky „nejvyšší úrovně“. (obr. ba 022 až ba 023) Na tyto rozvětvené lanové systémy navazují lana směřující ke koši nebo k hlavnímu poutacímu lanu. Značným problémem je vypnutí lan, respektive alespoň nabudit dojem, že lana jsou vypnuta. Za tímto účelem doporučuji použít závěsná závažíčka zhotovená např. z matek. (obr. ba 024 až ba 026) Jednotlivé smyčky vypneme posouváním uzlíků tak, aby obě části byly stejně napnuté. Po vypnutí uzlíky zakápneme vteřinovým lepidlem a odstřihneme volný konec.

Středobodem přílohy je proutěný koš, který se skládá ze dvou dílů - kompletu bočnic a dna. Doporučuji odbrousit osazení dna a nahradit je olověnou destičkou o tloušťce 4 mm. Zvýšení hmotnosti napomůže lepšímu vypnutí poutacích nití. Po vlepení dna je nutné zatmelit vzniklou škvíru. Koš nastříkáme bílým základem na který naneseme světlou pískovou barvou (obr. K 001 až K 002) Následně vystínujeme olejovou barvou odstínu Siena pálená. (obr. K 003 až K 005) Obdobně nabarvíme pytle se zátěží, které ale budeme ladit více do šedého odstínu. (obr. K 006)  Podle fotografií zvolíme umístění pytlů na koši. Přilepíme je a doplníme úvazy.

Komplet koše připoutáme pod jitrnici pod poutací kruh a dřevěný trám. Doplníme volně visící manipulační lana na konci zatížená malými pytlíky s pístem.

Na závěr doplníme třešničku v podobě pozorovatele a můžeme servírovat.

 

Hot sausage a´la Parseval servírujeme na speciálním podnosu s držákem, vlastní výroby. Jednou z možných variant, kterou jsem použil, je dřevěný obdélníkový podstavec s vetknutým svislým držákem ve tvaru písmene T. Držák je zhotovený z mosazné kulatiny ø 5 mm, zesílený ve svislé částí (poté co se kulatina prohýbala pod vahou jitrnice) mosaznou trubičku ø 6 mm. Příčná vodorovná část je z kulatiny ø 3,5 mm. K držáku je jitrnice připoutána pomocí dvou závěsů z čirého silonu ø 0,2 mm.

 

Degustace

Mohu konstatovat, že jsem si stavbu opravdu vychutnal. Stavba byla pohodová. Jediné, co bylo náročnější na slícování, bylo napojení slepého střeva na jitrnici. Výrobce mohu pochválit za dobře zpracované povrchové detaily u všech dílů.

Škoda jen, že stavebnice neobsahuje nitě pro lanoví, obtisky výsostného označení, držák pro zavěšení balonu a nechává toto na staviteli. Úpravu by si zasloužil i výkres lanoví v návodu.

 

Na závěr bych rád poděkoval

- redakci Modeláře za poskytnutou stavebnici 

- M. Mincbergrovi za pomoc při vyhledávání a za zapůjčení podkladů 

- manželce, za shovívavost, kterou projevila, když nakonec ustoupila od svého estetického cítění a souhlasila s umístěním „té obludy“ v obývacím pokoji

 

Použité publikace:

úryvek z knihy W. E. Johnsona, Návrat velbloudích stíhaček, vydané v r. 1992 v koprodukci vydavatelství Toužimský& Moravec a nakladatelství RIOSPORT-PRESS - Praha

 

Václav Němeček – Vojenská letadla 1  str. 8 až 26.

WINDSOCK International Vol.22, No.5.  September / October 2006

Velká válka,  Rakousko-uherské a německé válečné letectvo

Internetové stránky:

Rosebud's WWI and Early Aviation Image Archive sekce Early Captive and Free Balloons http://www.earlyaviator.com/archive3.htm#kites

 

M. Vaňous v Praze dne 31.12.2006