v ruských pramenech se však objevuje i to, že k nám dodané Pe-2 byly dodány nikoli přímo z výroby, ale že byly staženy od bojových útvaru. Jestli se dobře pamatuji, tak i v našich novějších pramenech se objevuje to, že na dodaných mašinách bylo dost vidět, že už je někdo používal.  Z Janečkova kabinetu však existuje i fotka, kde je rozdíl mezi tonalitou vrchních ploch CB-32 a S-97 minimální. Osobně šedým (modrošedým) B-32 a CB-32 moc nevěřím. 

Tak v onom posledním díle ze série článků týmu Vachlamov - Orlov z roku 1999 jsou k poválečnému období už jen víceméně útržkovité poznámky. Autoři konstatují, že třebaže v té době byla k dispozici relativně široká paleta barev, tak kamuflážní schéma se začalo zjednodušovat na jednolitý nátěr všech ploch či na kombinaci dvou barev pro horní / spodní plochy.

Na druhou stranu letouny Tu-2 vyráběné v roce 1950 měly na horních plochách opět tříbarevnou kamufláž jako bylo pro bombardéry předepsáno v roce 1943!!! - tedy světle kávovou, zelenou a tmavě šedou (převážně v lesklých odstínech barev určených pro kovové povrchy A-21g / A-24g / A-32g, nicméně tam, kde se nestříkalo na kov, to byly barvy ze série AGT).

K těm novým šedým:

Někdy brzo po válce se přestala používat známá světle modrá (modrošedého odstínu) barva AMT-7 (M = matovaja) / AGT-7 (G = glancevaja) / A-28m / A-28g (doplňkové indexy jsou jasné, že) a byla pro spodní plochy vyvinuta barva podobná, ovšem nyní pod indexem AMT-16, resp. A-36m pro kovové povrchy (plus lesklé varianty). Označovala se světle šedo-modrá (tedy na rozdíl od AMT-7 více šedá než modrá...)
 

A právě toho se týká další střípkovitá informace:
Stíhačky Lavočkin La-11 vyráběné závodem č. 21 byly v období 1948 - 1950 stříkany jednolitě právě tímto odstínem. Existovala ještě barva stejného odstínu označená PF-36m, což byl "pentaftalevoj emalj". Dá se tedy očekávat, že podobné to asi bylo pro první proudové Jaky a MiGy

Musím ale říci, že ten článek až tak pořádně prostudován (a hlavně pečlivě přeložen) nemám, takže to jsou jen takové poznámky "z voleje". Budu se muset na to kouknout pořádně...

Několik poznámek k tématu:

Asi poprvé se šedomodrý B 32 od tandemu Šorel - Velc objevil v monografii ABC (jaro roku 1985, ročník tuším 29, číslo 16). V prvním vydání knihy Letadla čs. pilotů (dvoudílném, byly to podlouhlé knížečky z edice OKO nakladatelství Albatros) byl ještě zelený. Další vydání (rok 1986) již tedy šedomodrý. A tak to bylo převzato Bílkem pro návod přebalu Airfixu.

Kdysi jsem zamýšlel kontaktovat pana Šorela, abych se dozvěděl, proč taková změna a na základě jakých informací. Pak k tomu už jaksi nedošlo, p. Šorel odešel z médií nejspíš do důchodu. Nyní mi tedy p. Janoušek toto pozadí dodatečně osvětlil.

Ono to totiž ta šedomodrá byla u Šorela krajně podivná věc. Je nutno zmínit, že právě autoři Šorel - Velc naopak v 80. letech dosti dlouho setrvávali na kamufláži našich lavoček (a vůbec sovětských stíhaček, viz návody kitů La-5FN a Jak-3) v kombinaci zelená - hnědá, i když již od roku 1980 byla v L+K "oficiálně" (na základě shody pamětníků) publikována u "povstaleckých" La-5FN našeho pluku šedošedá kamufláž  - třebaže tehdy to bylo ještě komentováno, že jako v rámci VVS se jednalo nejspíše o poměrně výjimečnou záležitost. A najednou B 32 jako šedomodrá!!!

Pokud by v pozadí bylo dodatečné přestříkávání jako tomu bylo o Mosquit (někdo hovoří o "šedofialové" barvě a to na VŠECH plochách), pak asi později - koncem 40. let, takže by se to patrně netýkalo období, ve kterém letouny nosily známý emblém v intencích znaků perutí v Británii (s husitskými motivy bývalé 311. perutě). Tyto stroje by měly být ještě v původních "sovětských" barvách.

Používání standardních kamufláží sovětských útočných letounů v období těsně koncem války a prvních poválečných letech je pro mne dosti záhadné. Podle některých publikovaných informací (Vachlamov, Orlov - seriál v M-chobbi 1999) byl na začátku roku 1945 vydán další předpis, který barvil do kombinace AMT-11 šedomodrá / AMT-12 tmavě šedá prakticky vše (Il-2, Pe-2, strategické bombardéry, ale i Po-2). Je ovšem otázkou, zda se skutečně tento příklon k šedé rozšířil. Sami autoři to komentují, že rozšíření bylo daleko menší než v případě schémat z roku 1943. Vliv končící války se již projevoval. Je však nicméně zajímavé, že při následném zjednodušení kamufláže na jedinou barvu na horních plochách se naopak nejvíce připomíná zelená AMT-4, resp. na kovové plochy je to A-24m či A-24g (logické by bylo pokračovat v nastoupeném trendu šedých..., nebo když už nebylo nebe zakouřené od válečného požáru, nebylo to třeba...?)

Z publikovaných fotografií našich B 32 opravdu na první pohled vyplývá dosti velké spektrum tonality barvy na horních plochách. Jak dosti tmavá, tak světlejší (otázkou je, zda to není jen efekt sluncem ostře nasvíceného letounu). Ovšem šedomodrá AMT-11 by podle mne tak tmavá rozhodně být "nedokázala" v žádném případě (viz světlejší barva na kamufláži našich lavoček), tak pak jedině AMT-12 tmavě šedá. No a s tonálním projevem zelené AMT-4 mám taky určité přetrvávající problémy... buď je to nějaká podivná "měňavá" barva nebo je vše trochu jinak...

Modrá spodních ploch je AMT-7. Bohužel do článku v L+k v roce 1989 se vloudila tisková chyba a od té doby občas koluje "AMT-17" (zejména to bylo v článcích v PKR z poloviny 90. let...)

Postřeh o zbarvení konců vrtulových listů je zajímavý. Obecně je známo, že Sověti konce listů nezvýrazňovali, i když dle vzpomínamých autorů Vachlamov - Orlov tomu tak na konci války už začalo být. Tohle by v souvislosti s našimi "peškami" stálo za hlubší rozbor.

Jo a někde jsem snad četl, že ač Pe-2 dodány v roce 1946, jednalo se ještě o výrobu z konce války. Rusové se asi rádi zbavovali neperspektivních přebytků...

Co na tuto debatu Michal Dub (autor článku na SIGu čs. letectva)?

To slowdive: thanks. Libi mi se varianta z AMT11.

V CR jeste zije nejaki pilot B-32? Nekde zustal kousek plecha z B-32? V srotistu muzeuma Vyskov jsem vydel dost casti letadel, myslim ze byli kouski Il-2.. Mozne neco zustalo z B-32?