Význam vyhaslých kamen chápu. Taky bych na tom bazíroval.

Pokládám za signifikantní, že příznivci socialistické armády píšou se spoustou hrubek.

zima 93-94, Uherske Hradistě, taky se vymetala kamna na noc

To Zdeněk - vyhaslá a vyčištěná kamna musela být po večerce i na začátku 80.let Déveťák to kontroloval a pokud to nebylo, tak se kmitalo. No a provianťák měl vždycky plný kancl a následně kufr od auta. Většinou se to rozprodalo v hospodách po sousedních vesnicích.
Pokud padal sníh, tak jak se už psalo, musel se v noci uklízet buzerák a autopark. Předpis nepředpis. V tu chvíli na tom byli nejlépe skutečně řidiči a stráže, kteří museli mít odpočinek

Zdeňku, co kdybyste šel s tou bolševickou propagandou do hajzlu? A vzal s sebou intelektuální perly typu "nezabíval" a "ubykace"?

Já se nedivím ze u letectva žádná šikana neni, dyt letci jsou vzdy důstojníci, minimalne v hodnosti podporucika a důstojník nebude důstojníka šikanovat. Pokud tedy nemyslíte ground crew...ale proc by se sikanovali letci považováni vzdy a všude za elitu armády ?

To co píšek Zdeněk je sice pravda, ale nás se třeba nějaké dodržování nočního klidu minimálně první dva měsíce po nástupu moc netýkalo.  Když nic jiného, tak  si hráli na cvičné nástupy spojek nebo hotovosti 1+20 a škrábání  brambor do 4 do rána byla normálka a podporovali to i lampasáci, cvičné nástupy hotovosti a spojek dávali  často ti, kterým asi manželka nedala nebo vyfasovali  víkendovou službu. Jinak s odpočinkem řidičů před výjezdem to byla pravda, nejsem si jist těmi osmi hodinami, ale šest bylo určitě.  Jednou jsem toho využil, když nás vyhnali spolu s péeškou lampasáci v noci odhazovat sníh a výcvikář praporu nás nechtěl nechat odjet na večerku a že tam budeme až do rána, na šet hodin ráno byly naplánovány výjezdy na cvičné jízdy a my tehdy řekli politrukovi-absíkovi, že nám asi ráno nezbere některému rajčák a budova dozorčího parku to odnese a prokurátorovi řekneme, že jsme místo předepsaného odpočinkou  do rána odhazovali sníh.  V momentě jsme seděli všichni řidiči, i ti, co výjezd neměli, v autobuse a vezli nás na rotu. Jinak ten výcvikář byl takový kkt, že  buzeroval a vyloženě šikanoval i záložáky, co byli na cvičení a někteří už poněkolikáté a to byli povětšinou chlapi z okolí a ti si ho po  ukončení cvičení vvyčíhali na městě a pověsili ho za dohodu za konstrukci autobusové zastávky. Místo aby se z toho poučil a přeci jen se choval jako člověk, dusil další várku záložek úplně stejně, akorát  těsně před koncem turnusu se nechal na měsíc převelet do Vyškova na nějaký kurz. Jednou jsem si zkusil stěžovat na hrubé a sprosté urážky od jistého majora Bereně (tvrdili nám, že kritizovat velitele a stěžovat si na něho je oficiálně možné na schůzích SSM a KSČ a já blbec to jednou nevydržel  a zkusil to), že snižuje  důstojnost vojáka ato jsem teprve poznal co je to šikana ze strany lampasáka. Jednoduchý  splnitelný rozkaz s nesplnitelným termínem (půl hodiny na obnovení všech bílých čar na parku techniky)  a potom samzřejmě basa za nesplnění rozkazu. Bohužel narazil, protože všichni věděli o co jde a proč po mně jede a tak naběhlo dvacet kamarádů a do té půlhodiny jsme to stihli, naštěstí pochopil, že v tomto případě za mnou kluci stojí a napříště dal pokoj, resp. opušťáky jsem oželel, měl jsem to zapár a dovolenou mi dát museli, na vycházky mne to nějak netáhlo a na posledního čtvrt roku mne převelili do Trebišova, abych to měl blíž domů a tam jsme byli  většina stejné číslo, jen malá tanková rota, pár kluků, která se starala o uloženky a zrovna se přezbrojovalo z T-34 na T-55, takže věčně v parku  nebo jako stráž při převozu  repasovaných mašin z Prešova.

Blíží se čas Vánoc a tak jaksi ten splín a vzpomínky i na to zrovna ne moc příjemné vyskakují víc jak jindy, tak  soráč všem za moje grafomanství avy, co jste už na vojnu nemuseli, buďt rádi, o nic jste nepřišli i když některým by asi něco vojně podobného prospělo, aby pochopili, že maminka věčně za prdelí stát nebude a že i blbec jen proto, že dostal frčku , funkci a moc, je váš nadřízený

Bohužel šikana v naší armádě je neblahé dědictví 1. republiky. Když mně pamětníci vyprávěli o ní, byla to děs a hrůza. Bohužel v té době šikana nebyla trestná, proto se s ní nikdo nezabíval. A dokonce ji dělali i důstojníci. Jeden pamětník mě vyprávěl, jak před večerkou chodil dozorčí důstojník a prohlížel kamna jestli jsou vyhaslá a řádně vyčištěná / v noci se totiž nesmělo topit na ubykacích/. Když zjistil i sebemenší nečistotu, museli vojáci uklízet celou noc. A ráno nastoupit na buzerák. To v ČSLA byla poviný klid na spánek 8 hodin, a nikdo jej nesměl porušit, pouze ve vyjímečných případech / cvičení, poplach atd/. Řidiči museli potvrdit, že před ranní jízdou měli odpočinek 8 hodin. Kdyby se nabourali, mohli se na to vymluvit. A ještě ten pamětník vojny za 1.republiky říkal, že nejhorší bylo neustálé okrádání vojáků důstojníky, hlavně se to tákalo potravin. Dostávali málo jídla, protože většinu se důstojníci rozkradli a odnášeli domů. Prostě stejná demokracie, jakou zažíváme dnes my.

Šikanu na vojně jsem zažil. Začne to službami za mazáky, takže člověk jde ze služby do služby, neustálými úklidy roty, kdy mazáci uklizenou rotu obrátí vzhůru nohama (kdykoli ve dne v noci) s věcmi ze skříněk, mazlákem a nalezenými potravinami , ideálně různě nakládanými ve sklenicích, na jedné hromadě krádežemi výstroje, osobními posluhami, nočním vyvařovaním, kupovanám cigaret atd. Pokud se člověk několik dnů po sobě nevyspal, ani ho nemusel už nikdo nějak fyzicky týrat, protože jsme nevěděli co se s náma děje.  V nástupu před náma si kluk dal samopal do pusy a přepnul na dávku. Stihnul tři rány.

Pak se to přesně, jak zde množí píšou, otočilo. Najednou byli noví nováčci "myši, tak ať fičej". Moje jediná šikana byla v tom, že pokud nechtěli mladý jíst v CHáčku a chtěli jíst na rotě, donesli i jídlo mě. Pokud ho nosit nechtěli, došel jsem si pro něj a sám a oni se nadlábli sami v tom mastným smradu.

Jenže potom byla kategorie mladých, kteří vzhledem ke své inteligenci nebyli jinak zvladatelní a slušné zacházení považovali za slabost. Na ně platilo jen celodenní zápřah a řvaní. A ti normálnější to chytli s nimi.

U útravu jsem byl na takové zašívárně, tak mě vyhmátli, dali (postupně) dvě pecky a měl jsem obdem službu na bráně. Tak jsem měl mimo salutování a hlášení, že "běhěm mé služby se nic mimořádného nestalo" vlastně klid.

Nevzpomínám na to ve zlým, za ty roky se to vymaže, ani v dobrým, nic mi to nedalo. Bylo to k ničemu.

U tankánů, aspoň na PŠ,byl obvyklý kousek  tzv. počítání krytek. To se nechal mladý řidič ve výcviku zastavit v nejvěším marastu a pak se musel podplížit pod tankem zepředu dozadu, obvykle před tím byla otázka, kolik krytek je na spodku korby a podle toho, jak odpověděl, bylo špatně, jestliže započítal nebo naopak nezapočítal nouzový průlez a proto byl poslán právě k přepočítání. Někteří lampióni to tolerovali a aby to bylo "podle pravidel", tak dokonce radili, že se to má nazývat  "kontrolou vozidla po jízdě". Nebo pokud mu nešla jízda po tankodromu, dostal do náruči článek pásu (váží cca 28 kilo) a celou trasu si proběhl, zatímco instruktor jel za ním pomalu v tanku. Vždy se našel někdo, kdo to praktikoval, ostatní se tvářili, že o ničem neví, dělalo se to v místě, kam nebylo z věže vidět nebo když řídícím jízd byl právě lampasák, který to podporoval,  a mladí si to řekli mezi sebou a snažili se, aby k tomuto instruktorovi nebyli přiděleni. Když jsme šli poprvé v Martině na trenažéry, tak tam byli  mazáci a pár znich bylo takových, co si rádo bouchlo do někoho, kdo by nekladl odpor a celý systém fungoval na křiku,  stresu a zkrátka nedání času něco si promyslet. Poprvé člověk seděl  v místě, o kterém nic nevěděl, rychle mu jednou bez možnosti dotazu vysvětlili postup startování a pak jen řvali do sluchátek aby člověka vyvedli z míry, nepodařilo se nastartovat případně nasekal jiné chyby. Potom ho nechali  "sesednout", v lepším případě si dal dvace, třicet kliků,  když narazil na debila, dostal bez varování nakládačku.

Vzpomínám si, že jsme měli  v jídelně z jednoho z kuchařů děsný vítr, mysleli jsme, že je to suprák a pak jsme se s ním setkali na vycházce a dověděli se od něho, že je na vojně jen o půl roku dýl, takže také mladý, a takhle se na nás musí v kuchyni, když jsme tam byli jako směna, chovat, protože jinak by ho jeho mazáci zničili a z toho, co nám jen naznačil, jsme došli k názoru , že to co my zažíváme je oproti tomu, co má on, pionýrský tábor

To ale byla sranda proti výcviku řidičů, jak jsem ji na Lešti viděl u Rusáků.  Instruktor seděl na věži u kanónu blízko řidiče a anténním dílcem ho údery mezi výztuhy na kukle "vychovával" a když se mu to zdálo málo, tak nechal zastavit, jen ukázal rukou, mladý zasalutoval, nasadil si gázmasku a okruh cca 3km (v kopcích) oběhl tak rychle, že by to asi nezvládla i většina z nás bez masky a ve sportovním. Zahlásil splnění rozkazu, nasedl a pokračovalo se v jízdě

Můj bratr sloužil u rakeťáků v Uhlířských Janovicích. Dodnes vojnu  a armádu nenávidí. Šikana a mazáctví nejhrubšího zrna, protože právě velitelé využívali mazáky, aby si sami usnadnili práci. Ti největší primitivové, kteří jako zobáci nejvíce trpěli, byli sami jako mazáci nejbrutálnější. Z jeho  nástupního ročníku to jeden kluk nevydržel a skočil z okna. Vše se ututlalo.
 U letectva to byla oproti pozemní jednotkám selanka. Na našem útvaru se jeden případ šikany šetřil na základě udání a stíhané to stálo svobodu