Pavel S: Tak předně, kdyby sis pořádně přečetl to, co jsem psal, na tajné spisovně jsem měl pracovat nikoliv jako záklaďák, ale jako záložák. A pokud bych se tam k něčemu PTZD dostal, tak bych ten zápis v knížce určitě měl a toho mě ta paní chtěla uchránit. Tak jsem dělal na normální spisovně a i tam jsem se setkal se zajímavými věcmi. Např. s předpisem pro zbarvení letadel. Škoda, že byl tajný (měl šedivé desky), jinak jsem ho zašil.
K předělání mobilizačních plánů jsem se dostal při reorganizaci pluku na brigádu. To se teprve vytvářely, do tý doby byly jen pro pluk. Pamatuju si na ten šibeniční termín. Dělal jsem to celou noc na štábu a v zamčený kanceláři. Žádná složitá práce, jen taková piplačka, ale trvala dost dlouho. A to bylo jen pro naší rotu (TOPku). Ani nevím, čím jsem si důvěru svého šéfa zasloužil a snad jsem jí nikdy nezklamal. Byl to férovej chlap, bohužel to má už za sebou. Ale vzpomínám na něj v dobrým.

Pavel S. dovolil bych si pochybovat o službě na "vojenské zprávě". Nevím, že by tam sloužil základák, jen poddůstojníci, důstojníci a semotamo občanský zaměstnanec. Jestlis sloužil tak by ses to mohl za ty dva roky aspoň naučit správně napsat. Ona to totiž byla OVS - Okresní Vojenská Správa.

Stacionárky byly po celý republice, jestli si správně pamatuju, bylo jich 23 nebo tak nějak. Tvrdili nám, že jsou to generálský linky, a nekecali. Sloužilo to akorát k domlouvání chlastaček a k dohazování šlapek pro vojáky, co měli na kalhotách červenejch proužků skoro jak adidas. Spojení šlapalo a my vyvolení měli 2 roky relativně zlatý vojny.

Vzhledem k tomu, že jsem sloužil na Vojesnké zprávě, tak vím jak to bylo s vycestováním do zahraničí po vojně. Jestli někdo nemohl vyjet do ciziny několik let po vojně, tak to musel mít napsané ve vojenské knížce!!! Kdo to tam neměl, tak se ho  ž á d n é  omezení netýkalo. Ani, když jedna paní, ve spisovně, povídala. Vzhledem k tomu, že se obyčejní záklaďáci nedostali k žádným závažnějším tajným věcem, pouze ke všeobecným, každý po vojně mohl vycestovat. A také nevěřím, že by se obyčejný záklaďák dostal k mobilizačním rozkazům, jak zde někdo píše. Ty se vždy nacházely v zapečetěných obálkách, které se v žádném případě nesměly otevřít. Z toho by byl velký postih. A  ty se také nesepisovaly v žádných veřejných místnostech, kam měl  přístup kdejaký záklaďák. Pánové, ti bolševici zase nebyli tak hloupí, jak se dnes o nich píše.

To stejný co píše jarda  bylo u radarů ... pár techniků, služba stála 50% na špagátech (většinou FEL), jako operátoři byly na kopci dva výškoměráci jeden v pro barču druhej pro Lendak,  po dvou operátorech na oboronu a komára, řada kluků uměla točit  i obě mašiny (/většinou průmyslováci)  nikdo je nikam nehonil  všichni  a měli klid... když se dělali  přechody  a  nějaké práce  na technice zajímalo to všechny.... v autoparku byli dva tři řidiči kteří uměli jezdit,  jeden jeřábník  a to je tak asi všechno..  zbylá rota byla jen  na šikonavání a problémy to byl jiný svět  než opravdové točení  radarů... i operátoři radši spali na "kopci"   .. a os ostatníma se nestákali...  dojeli s kárkou pro jídlo a vyzvedli poštu  a víc nic... velení to vše tolerovalo protože na jejich schopnostech zaviselo provoz a  hodnocení jednotky.... já sám chodil na prapor jen když  jsem měl DVT.... měli jsme 24 grafikon  a někdy i točili oběma mašinama... kromě provozu  od  Pasova vše od Norimberku, všechny odlety  z Ruzyně, pokud byl provoz  na Žatci  tak i všechno z Žatce.. púokud jme cíl nepředali...    chvíle že by na obrazovce nic nebylo? možná v neděli mezi 3-4 hodinou... v roce 1990 )byl jsem ve službě kdy k nám letěla speciálka s německým kancléřem točilo vše a navíc se i vše točilo.

navíc u nás  byla stojánka mi-24  tak se vodily vždy když letěli.. k tomu se používala  výhradně Barča a komár... navíc jsme někdy točili komárem pro Ruzyň, což bylo zejména na jaře 1990 kdy začali létat malé komerční lety.

bojovat? tyhle stacionární  Radarové posty by byli  (a ve všech případech  se to tak  stalo)  primární cíle... takže   by bylo rychle dobojováno a  se šroubovákem a avometem se toho moc nevyválčí...

Ivoši, ono to bylo asi daný tím, k čemu byl útvar určenej. Berounskej spojoval GŠ ČSLA a velitelství ZVO v Táboře. Proto jednak tam sloužilo dost kluků z Berouna a dost tam bujela lampasácká vojna. Proto asi ta buzerace. Co já vím, tak na bojových praporech bylo dost kluků od Přerova, vlastně kluci z Moravy tvořili většinu. U nás na TOPce to byla pouliční směska z celý republiky.

Abych řekl pravdu, ani ve snu nás nenapadlo, že to budeme muset použít jinak než při cvičení. Možná při nějakém problému se spoj. linkama při přírodní katastrofě. O to nepříjemnější byla naše účast při realizaci operace "Krkonoše". Naštěstí, pro nás, to dobře dopadlo a my do Polska nemuseli.

Pro Jardu Rankla: to je divný, v Novém Městě nad Metují byly taky RDM (a 404) a byl problém pokrýt středoškolákama alespoň náčelníky stanic, to stejný platilo na stacionárkách. Příčina byla v tom, že k útvarům se verbovalo podle bydliště a ne podle toho, co by mohl dotyčnej soudruh voják zvládnout pochopit. V Berouně jsem byl na cvičení tuším v 84´ a děkuju pěkně, horší buzerace než za celou vojnu.

na druhou stranu kontráši byli u některých útvarů nejrozumnější furťáci i když jejich specializace byla uchýlená.

Jardo,nepochybuji,že jste byli schopni zajistit spojení,otázka je,kolik záklaďáků a hlavně  špagátů by vůbec bylo ochotno bojovat za komouše po boku našich asiatských spojenců.Spíš by to asi dopadlo tak,že bysme postříleli politruky a kontráše a radostně vítali americké osvoboditele.