ještě k tomu  vycestování... také záleželo na ČVO (číslu vojenské odbornosti) které měl i voják ZVS v VK. napoř pokud byl např řidič, kuchař atd  tak problémy neměl, ale pokud byl např  operátor RL, kreslič na sále,  nebo jinou odbornost kde se setkal s utajovanými skutečnostmi  měl po ptákách... jinak uvedení rake´táci byli  všichni v režimu tajný... celá PVOS  pracoval ve zvýšeném pohotovostním  režimu, což mělo pro některé  i neblahé  následky... konkrétně kolega  na sále nevyhlásil poplach  narušitele (z Německa zabloudivší  sporťák (cca říjen 1989) tak dostal normálně podmínku, naštěstí  měl v únoru amnestii.... mslím že to byl  snad poslední malér tohoto typu (mimořádná událost)  v PVOS

ke standovi: ono to co jsem uvedl platilo pro normání lidi, a byli i tací  kteří buď chybou systému nebo vlastním přičiněním  problémy neměli,  ale kdo dnes přizná různá členství, že.

83-85 VVLŠ ,štáb,největším paradoxem bylo,že jako politicky nespolehlivý jsem přicházel do stiku s materiály ke kterým nesměly ani někteří lampasáci.Když na to přišel kontráš málem ho kleplo.Asi aby neměli průser tak to vydrželo až do konce jen jsem měl kontráše za zadkem i po vojně.

Standa - týmto:"... musím připomenout, že se Vojenská knížka musela odevzdávat na Vojenské zprávě, před cestou do ciziny, a na hranicích požadovali předložení potvrzení o tom..." si si vlastne teraz sám odpovedal na svoju otázku. Ide práve o to, že keď si išiel odovzdať vojensku knižku na OVS a mal si tam záznam o zákaze vycestovať, tak ti zrušili celý výlet, dokonca s napomenutím, že si bol o zákaze vycestovať poučený pri odchode do civilu. Môj otec slúžil u rakeťákov a tiež nemohol vycestovať ani na pohreb blízkej príbuznej do Budapešti. A to pritom jeden z príbuzných v Maďarsku bol člen generálneho štábu maďarskej armády(!).

... po piatich rokoch, pre upresnenie.

Ja som nastúpil so zaradením NTS v Janoviciach nad Úhlavou. Miestny náčelník (furťák) bol strieborný a miesto bolo dôstojnícke. Robil som samozrejme pisára. A do Juhoslávie som sa potom dostal.

Nástup v říjnu 1981 na letiště do Kbel, ještě ten den přelet na přijímač do Brna na Slatinu. Po přijímači zařazen jako přístrojař a elektrotechnik na Mi-8. V prosinci 81 převelen na letiště do Košic, zařazen na funkci zdrojař. Těch pár týdnů v Kbelech absolutní pohoda, v Košicích jsem si pak užil pár týdnů tu správnou šikanu. Dva roky úplně na hovno, přestože už jsem v životě neměl tolik volného času jako tam... To ovšem neznamená, že jsem je strávil na vycházkách. Už tehdy jsem byl svině a občas dostal za postavení modelů opušťáky.

Zajímavé théma,

1982-PŠ Sereď, poté Střelské Hoštice,poté Rožmitál pod Třemšínem,poté Horní výtoň,poté Domažlice a finito..

Odsezeno skvěých 30 ostrých,nenasluhováno nic. Chtěl bych se setkat s bývalým Npor.Laurenčíkem,Kpt.Tížkem...to byli správní chlapi.I tak mám víc pozitivních vzpomínek.

Stando, žádná jedna paní, ale náčelnice tajné spisovny. A pokud bys pracoval s tajnými materiály, měl bys záznam právě ve vojenské knížce. A pokud ses dostal do styku s PTZD, tak by ses opravdu ven nedostal a to ani do lido demo států.

Nevím, jak to bylo s obyčeinými záklaďáky, ale pokud by byl na tajné spisovně, tak to Jardovi věřím.

Proto, že mě pustili necelé dva měsíce po vojně do ciziny, nevěřím povídačkám o 3-7 letech zákazů vyjet. Jistě byli vojáci, kteří nesměli, ale obyčejných záklaďáků se zákaz rozhodně netýkal. A přesně jak jsem předpokládal, Jarda Rankl píše, že jedna paní / na spisovně/ povídala. A pro toho, kdo by říkal, že na mě třeba zapomněli, musím připomenout, že se Vojenská knížka musela odevzdávat na Vojenské zprávě, před cestou do ciziny, a na hranicích požadovali předložení potvrzení o tom.