Kromě toho jsou na vojně hodnosti. Vojín, svobodník atd. Na začátku je voják vojín a postupně stoupá. Někdy. Ale i ten desátník dá radši úkol vojínu-ptákovi, než vojínu-mazákovi. Protože to je jeho kamarád, protože by držkoval, protože ho potřebuje na něco jiného.

Jirko, u nás (VÚ 9967 Beroun) to bylo tak, že mladý dělali opravdu věci, které starší vojáci nedělali. Jenže to bylo s vědomím velitelů (neofiko samozřejmě), jenže starší zase dělali jiné. Na nich záviselo, jak jednotka dopadne na cvičení, prověrkách atd. Já to měl za pár a nebylo mě zatěžko vstávat ještě s jedním kolegou na noční výjezdy, při kterých šlo o reputaci roty. Taky starejm nebylo zatěžko, při přípravě techniky na cvičení, nastavit nejednu noc, přitom mladší vojáci odpadávali. Ale žádnej mladej nedělal burše, nebo v noci sháněl jídlo či cigára. No a pokud si postavili palici, tak jsme jeli podle řádů. Ale dýl než tři dny to nevydrželo, byla to síla a rychle "vzpouru" vyřešila. Prostě pokud si mladý udělali svoje, nechávali jsme je na pokoji. Žádná zbytečná buzerace, protože na TOPce se makalo takřka celý den, včetně sobot a nedělí.

Ono také asi dost záleželo na typu vojska a tím i  inteligenční úrovni těch, co tam měli většinu, někde byla mazácká vojna akorát  v tom, že určité věci zkrátka "staří psi" nedělali a byla to činnost ptactva, třeba rajóny, služby, drobné úsluhy, mazák měl "svého holuba", který byl takovým jeho buršem a poskokem  a mazáci měli víc vycházek, nechodili na rozcvičky, lampasáci je víc "brali" a vše tolerovali, bylo-li to určitých mezích. Jinde to opravdu bylo až skoro o fyzické likvidaci a nelidském ponižování.
Nakonec určitá hierarchie funguje všude, na pracovšti také nový či mladý pracovník často dostává  horší práci, učeň běhá přes plot pro pivo, uklízí dílnu, zatímco "parťák" kecá se spolupracovníky a komu se nestalo, že by mu někdy nebylo naznačeno, šetrněji nebo i velmi nevybíravě, že všichni jsou si rovni, ale někteří rovnější a že co si dovolí jeden, neplatí, že zároveň si to mohou dovolit i ostatní

Taky mladí dostávali velmi často na výběr, jestli chtějí vojnu mazáckou nebo lampasáckou.Jakou si vybrali?Správně, mazáckou.Proč?Protože věděli, že až přijdou další mladí, budou mít zbytek vojny výrazně jednoduší.Jinak jezdili od začátku až do konce

...zkouška...

Václave, asi jsem sloužil v jiné ČSLA. Šikanu, mazáckou vojnu naopak drtivá většina furťáků podporovala. Měli totiž klídek, všechno ohlídali starší vojáci. Zažil jsem pár případů, kdy si někdo stěžoval. Ano, viníci byli potrestáni, ale stěžovatel dopadl možná hůř. Byl sice převelen, ale než na místo dorazil, už tam o něm věděli. Byla jediná možnost, jak potrestat mladý, pokud si nedali říct. A to naprosto přesným dodržováním vojenských řádů. To nikdo dlouho nevydržel.

Ekonome, jsi úplně, ale úplně tupej. Úplně mimo mísu.

To Václav: Již bude zase dobře soudruhu. Již Vám patří dva kraje.

Dril je také šikana. Ano pane, a Ne pane, je stejné oslovení jako Vaše blahorodí, či Její veličenstvo. Nedávno mluvili v rozhlase s představeným Pravoslavné církve pro ČR a SR, a oslovovali ho "Vaše Vysokopřeosvěcenosti"!!! Raději jsem si to napsal, abych takovou pitomost nezapomněl. Prostě ponižování lidí.

A nebyli v Janovicích i tankáni? Vím že na PŠ v Martině i potom v Kežmarku mazáci  dusili odbojnější mladé tím, že jim zařídí po PŠ nástup právě tam. Název knihy sedí, také jsme říkali Janovice, Domažlice, radši kulku do palice. Já vojákoval  1984-86 na východě, nejdřív PŠ v Martině a potom jako řidič-instruktor v Kežmarku.  V Martině jsem zažil, jak  z inteligentního a chytrého  kluka, který měl nedostudovanou vysokou školu (kdo v tu dobu chodil na VŠ, ví že vyrazit někoho nebyl problém i za blbinu), udělali totálního  mentoše a odešel právě do některého z "vyhlášených" útvarů v západní okruhu jako nabíječ. Potkal jsem ho asi dva roky po vojně v Olomouci a stále z něho byla lidská troska. Asi rok mém převelení do Kežmarku  dohnal jeden "mazák" kluka šikanou k sebevraždě. Problém byl v tom, že mazák byl nějakou přízní  prý snad přímo velitele pluku a tak byl jen  degradovaný (do vojenské knížky mu to nezapsali), dostal  maximální sazbu ostrých, kterou vyfasovat mohl a potom ho právě převelili do Kežmarku. Už před jeho příchodem jsme o něm věděli, naši "mladí", kteří nastoupili jako půlročáci - noví instruktoři, nám řekli co je přesně zač. Frajírek se choval jako by nic nezavinil, připnul si zpátky frčku a chtěl si hrát na mazáka i "u nás".  Jediné co z toho měl, že  když si převázal kanady na volno, tak měl dokopané kotníky a "zobáci" měli rozkaz, pokud by na ně chtěl hrát "starého psa", tak  že mu mají rozbít hubu.
Když už jsem byl v civilu, tak mne otec, který tuto histrii ode mne znal, upozornil na  zprávu v sobotních novinách, kde se psaly různé vzpomínky na ty, co  měli výročí úmrtí, na jednu z nich. Vzpomínali tam rodiče na výročí úmrtí kluka, jehož smrt nebyla nikdy vyšetřena a spravedlivě potrestána. Cenzor zaspal  a v Rudém právu to vyšlo a kdo znal okolnosti, poznal, o co jde.
A to bylo v době, kdy už se i oficiálně přiznávaly problémy se šikanou,  byla větší či menší snaha aspoň ty nejhorší varianty potírat a v Sabinově pár takových potom  několik let běhalo se dřevěným samopalem a nacvičovalo útok trestné roty.

Je jasné, že u školních útvarů to bylo trochu jiné jak  u bojových, mazácká vojna spočívala tak maximálně v nějaké posluze,  službách, které  byly "pod úroveň" starého psa (např.  řidič hotovostního tanku - byl jsem jím třeba tři týdny v kuse, zatímco  v rozkaze vycházeli mazáci) , rajóny dělali péeškáři a navíc kvůli tomu, že jsme i jako půlročáci byli instruktoři  a měli mít autoritu u  nováčků, nemohli nás nějak moc shazovat a na péeškách už přeci jen byla víc vojna lampasácká než mazácká