Honzo, si sa nejako rozvášnil.

Debilov je síce okolo nás plno, ale bliť (blinkať, šablovať) by si mal len z premiery chlastu, nie z niektorých blížnych svojich. Tí za to nestoja. take it easy jak hvaria na vychodze.

Mirku, v některých případech označení DEBIL není nadávka, ale diagnóza.

Ale pane učiteli, debil se neříká....

Anonymní trojtečko: Jseš debil a chce se mi z tebe blejt!

101

A pane Horo, Vy jste na ty trezorové filmy chodil, protože jste si také připravoval alibi! Že se nepletu?

Anebo patřil k té nevypatlané části lampasactva a politructva. I takové jsem coby dlouholetý lampasák znal...

Pro greenbarona: Díky za objasnění pojmu podtatranské čvo.

Ještě přidám 2 historky.
Farář byl u nás na pluku jeden. Na rotě měl docela peklo od mazáků, tak jsme si ho vyžádali a obden měl 24h službu na ošetřovně. Kluk měl klid a my zase jistotu, že bude všechno vycíděné do absolutního lesku.

Dodnes nezapomenu, jak nám politruk promítal v noci pro vybranou společnost tehdy trezorové filmy: Skřivánci na niti, Kdyby tisíc klarinetů, Ucho... atd. Asi tušil, jak se to zvrtne a připravoval si alibi.

Já jsem nevoják. Černé barony mi to připomělo skrz ty faráře... Z historického hlediska mne to jak to vypadalo v reálu v ČSLA - z pohledu důstojníka velmi zajímá... Jediný s kým jsem o tom moh mluvit byl strýc a ten už zesnul.

To Greenbaron:
Díky za zajímavé čtení, konečně jsem se po všech těch "národnostních" disputacích(co Čech to odborník přes zahraničněpolitické otázky) dozvěděl něco zajímavého co koresponduje i s mými zážitky.
                    Možná to nebude téma pro každého ale my starší "zbrojnoši" máme cosi společného a tedy i na co  vzpomínat. I když i po těch letech, když o tom přemýšlím, tak to byly dva nenávratně ztracené nejkrásnější roky mládí. Když už tak rok by býval stačil. Půl roku přijímače a půl roku na získání nějaké odbornosti. Ale to je jen úvaha. Poznal jsem také pár lidských příběhů.
                  Člověk který nastoupil vojenskou službu se škraloupem z civilu(trest takříkajíc natvrdo nedostal jen proto, že musel na vojnu a u soudu se rozhodli mu dát šanci), svůj problém měl i v papírech. To, že narukoval poměrně daleko od svého bydliště, mělo příznivý vliv. Po prvním roce se začal rozhlížet a vážná známost kterou si pořídil, už se postarala o to, že v místě zapustil kořeny. Původní profesí pomocný dělník(mezi střelci a nabíječi tanku nikdy nebyli zrovna kandidáti věd) si udělal svářečský kurs, na nábor po nějaké době získal byt, oženil se a už zůstal. Takových případů bylo sice málo ale byly.
                  Zrovna tak v civilu přijímací technik autoservisu, neustále odkládající různými možnostmi nástup na vojnu, táta dvou děcek(tenkrát se jaksi rodiny zakládaly dříve než dnes, kdy tomu doba příliš nepřeje) nakonec ve svých dvaadvaceti nastoupil. Bohužel na ČTZ jako technik ale protože ze svého nástupního ročníku tam byli pouze dva(ten druhý byl kuchařem tzn. nedotknutelný) tak si to docela "užíval". Po příchodu z přijímače na rotu to byla psychicky docela rána protože tam na něj řvali po večerech devatenáctiletí smradi, ještě včera sami zobáci a vyžívali se v jeho komandování. Pro něj jako pro člověka uvyklého na jiné zacházení příp. jinou "štábní" kulturu to bylo docela peklo. 
                  Je přirozeností lidskou po letech vzpomínat pouze jen na to příjemné a dobré, proto raději nechme staré "duchy" spát.
                                                                             W.