Tvůj problém Alfrede je v tom, že vnímáš realitu zprostředkovaně, jen jako to, co někdo někde už řekl nebo napsal, zahrál ve filmu nebo na divadle, případně zazpíval, vysochal nebo namaloval a pak se to pokoušíš reprodukovat... Zcela zákonitě nemůžeš nikdy být tak dobrý, jak dobrý byl originál, vždycky ale můžeš být horší a taky to tak je, v horším případě jsi krom toho "být horší" také pěkně "být blbý"... Je to jako když někdo umře - všichni kolem něj brečí, ale on si to neuvědomuje.

Místy mi to připomíná Černé Barony, že by se to přece jen od těch let padesátých do normalizace nezměnilo ? Tam přece také máte na jednu hromadu naskládané "faráře, cikány, kriminálníky"atd... Takže ona to byla realita všedního dne a ne vše si Švandrlík vymyslel ? (I když nedávno jsem zjistil že nikdy u PTP nebyl, byl jen u TP a to bylo asi něco jiného - z dnešního pohledu servis a logistika ?)

Na blbce narazíš kdekoliv, kdykoliv, v každou denní i noční dobu, za snížený viditelnosti, za deště i za sněžení... Jak říkal jeden můj kolega "já ti narazil dneska na blbce hned ráno při holení a vod toho okamžiku se bojím kouknout i za roh baráku, jestli tam nebude zas..."

Diky moc za delsi vyklad!! Velmi zajimave.
Z pozice profesionala pred '89 jsem takove veci vypravet z tohoto pohledu jeste neslysel.
Kdyz to od Vas tak ctu, tak si clovek rika kde byli ti blbci velitele co mi o nich vypravel tata

No kazdopadne je videt ze vas ta prace bavila a rad na to vzpominate. Kolik procent lidi to o sve praci muze rict, a kolik procent lidi by o ni takto pekne vypravelo

raspekt

Pro Bocána: zdravím Laco

Pro Honzu Horu: obávám se, že mluvíš o něčem jiném, ono "podtatranské ČVO" byl/je obecně zaužívaný termín, který se zpravidla vyskytoval v konstatování...(nejmenovaný) má podtatranské ČVO" - jinak vyjádřeno konstatování, že dotyčný sice nemá schopnosti a zkušenosti na to, aby byl vyzdvižen z jím zastávané funkce výše, leč v rámci zachování parity (té národnostní) vyzdvižen bude, protože se narodil... a "půjde nahoru" nejenom proto, že jiného takového/lepšího nemáme, ale hlavně (nám) tam už škodit nebude... Příkladů takového "postupu" nebylo zas tak málo, tedy ne, že by to bylo časté, ale... Všimli jste si, že od určité úrovně velení měl vždycky Čech zástupce Slováka a naopak a mohlo se stát, že rozdíl kvalit obou byl zásadní? To platilo nejen u NGŠ a MNO... Pokud jde o dělvo (a některé další druhy vojsk), tak zvláště to "klasické" (tedy tažené, se starší výzbrojí, skoro trofejní) opravdu "chytalo" docela děsivou "sebranku" ne ve smyslu kádrově nevhodných, jako spíš k ničemu jinému nevyužitelných lidí... "Za trest" a nebo "na převýchovu" tam lidi chodili, tedy až na výjimky, jinak tam taky někdy dávali "na vyvážení" ty nejkovanější kádry a třeba na počtářská a některá další místa chodili někdy doslova kluci, vybavení hlavou s vědeckým potenciálem...

Mně samotnému se poštěstilo (jednou) velet v přijímači, kde celá jedna "skoročeta" byla složená z kluků, kteří měli školy s maďarským vyučovacím jazykem, musím říct, že ne všichni, ale někteří to zkusili využít a já proti nim použil tak trochu "nefér zbraň" - z posledního spojeneckého cvičení jsem si nechal takovou šikovnou pomůcku - sedmijazyčný slovník Varšavské smlouvy, kde bylo všechno možné, od hodností, názvů techniky přes povely až po základní společenské obraty, dotazy na rodinu, koníčky apod.  Netrvalo jim dlouho pochopit, že srandu mám rád a nebráním se ani dělání si legrace sám ze sebe, nějak jsme ten přijímač přežili a doklepali, kluci prostě pochopili, že se po nich nebudu vozit, ale nadávat si od nich (jakkoliv to bylo vždy proneseno v cizím jazyce a s úsměvem) taky nedám a že to prostě jinak než po našem nepůjde...  Technicky vzato, vždycky bylo třeba tyhle "zavazbené" skupinky rozptýlit, u větších útvarů (obvykle pluk, vševojskový - tedy tankový, motostřelecký) to nebyl problém, my jsme zase byli rozfrckaní po několika místech a tak se kluci z jednoho regionu potkávali, to ano, ale na vycházku společně se dostali tak jednou za dva měsíce, to se častěji potkávali na střelnici, při taktikách (jedni značkovali pro druhé) a nebo při vyvedení na VVP. jinak řečeno, držela spolu "čísla", drželi spolu kluci od jedné "odbornosti" a nejlepší bylo, když spolu drželi (aspoň tak trochu) kluci v rámci skupin roty nebo osádek, družstev a čet... Pak nebyl problém jazykovou bariéru překonat (a nikdo nemusel překládat Rudé právo), prostě se spolu měli o čem bavit... Na druhou stranu bylo dobrým zvykem, když se třeba u pluku sešlo víc vojáků s jinými kulturními standardy a třeba hůře akceptovatelnými zvyklostmi, tak se "shromáždili" u jedné čety či roty zpravidla v rámci 3. praporu, jako VD se tam určili AVKVŠ - učitelé, kteří prostě nebyli schopní velet "v normálním systému/struktuře" no a udělala se třeba na půl roku "školka", takže vojna na ty kluky měla pozitivní smysl, naučili se a aspoň nějak rozumně udržovali hygienické standardy, naučili a zdokonalili se v čtení a psaní, případně trochu dohnali (řekněme v hlavních předmětech) to, co nezvládli v době základní školní vycházky, pokud ji neukončili... Ale to popisuju skutečnost, kterou jsem sledoval tak trochu zpovzdálí, u sousedního "velkého" útvaru... Jinak když se začaly dělat "velké" přijímače, tak byla třeba rota složená z "pětimetrů" a největší prdel byla, když do přijímače nastoupili (zažil jsem to jednou) kluci, byli takoví trošku starší a jakoby zkušenější - a ejhle, oni to byli od celého svazklu shromáždění odvedenci, kteří vystudovali teologické semináře. Nikdy jsem nepotkal větší pohodáře a poctivce, snažili se, zřejmě proto, aby nezavdali sebemenší příčinu... a občas uměli dělat pěkné skpoičiny, to zřejmě v momentě, kdy "vypadli z role"... Zvládali všechno, neměli problém, nic při výcviku neodmítali, nevymlouvali se nikdy a na nic a byli rádi za vycházku, vedenou v neděli ráno nějakým védéčkem, který věděl, kam s nimi vyrazit...

My jsme byli jako útvar poměrně "malí" a vojáci až na výjimky byli zpravidla docela rozumově a technicky na výši... a bylo jedno, odkud k nám přišli. Musím si vzpomenout třeba na svob. Čonku, který po půlroce "odložení" na vodárku (dle pokynů zdravoťáka chlóroval vodu ještě s jedním filutou) přišel zpátky na svou tabulku staršího průzkumníka a ačkoliv na mne zkoušel zahrát "čínu", tak když jsem zjistil, jaký je a co umí a dokáže, udělal jsem z něj védéčko - a byla to dobrá volba. Naopak musím říct, že mne absolventi VKVŠ jednou naštvali svým "příliš dlouho demonstrovaným nepřístupem" (nějak si nevěděli srovnat, na čí straně je jejich místo) tak, že jsem z nich (velitelů čet) udělal védéčka a starší průzkumníky a z šikovných poddůstojníků, velitelů družstev byli velitelé čet. Sice jsem trochu musel zpracovat velitele útvaru a vedl jsem "asymetrickou válku" s částí štábu), ale nakonec to vyšlo. Napřed to vypadalo na (kontra)revoluci a nakonec to pak byla "vojna ve slušných obrátkách" - a ke vzájemné spokojenosti. Popravdě, nejméně rád z absolventů musím vzpomínat na učitele, pokoušeli se zpravidla dokázat (si), že umějí líp ojebávat, než ostatní a zvlášťe nám se pokoušeli dokázat, že jsme blbí a budem jim to pakat plnými ústy. Nepočítali s tím, že vojáci na to budou možná víc alergičtí než my a dali jim to vyžrat ještě dřív, než jsme je začali roztáčet... To bylo typické zvláště pro "borce z FTVS" - nastoupili na místa velitelů skupin, zjistili, že ani po péešce se nebude chodit do lesa na procházky, nadomlouvali si s absolventem na ošetřovně úlevy a mysleli si, že stráví rok na Havaji. Nebylo nic jednoduššího, než je vyměnit v rámci skupiny třeba se starším průzkumníkem nebo ještě lépe zkušenějším zástupcem velitele skupiny...

K dotazu, který položil miking, "jak se to řešilo" a "jestli se to řešilo shora" - záleželo na tom, co se u jednotky a útvaru dělo, jak intenzivní byl výcvik a také co "bylo připuštěno a tolerováno" a co ne... Něco jsem naznačil výše, jako problém se na to nahlíželo "shora" až po roce 80 (můj názor), krom jiného také proto, že se to projevovalo viditelněji, ale obecně to zase byl odraz dění ve společnosti. "Shora" i "zespoda" se řešilo šikanování, ale že by se někdy řešilo to, o čem se bavíme...? - přiznám se, nevím, možná si to jen nepamatuju. Po roce 89 se postupně začaly zkracovat vzdálenosti, na něž odvedenci z domova odcházeli k útvarům a vojáci tak "byli víc pod dohledem" (v komunikačním dosahu)  a poslední půlrok, když se dělila federace, tak jsem viděl a vnímal zajímavou věc... kluci, kteří měli jít dosloužit "domů" na Slovensko oficiálně i neoficiáolně zkoušeli žádat (nechci napsat "prosit"), aby mohli zůstat u svého útvaru, nechtěli do jiného prostředí, nechtěli zpřetrhat vazby s kamarády, občas uváděli docela úsměvné důvody (veliteli, slíbil jste nám, že budeme zase střílet to a to cvičení s PTŘS, že budem "plavat z chodu"...). Když ti kluci odešli, často pak psali dopisy a ti, kteří přišli na jejich místa se také občas hůř rozkoukávali.

Tak, doufám, ti kteří se ptali nebo je něco zajímalo, se nenudili a můžou třeba srovnávat... A sorry, že je to tak dlouhý, ono se to jednou větou ve stylu "bylo to tak  a tak" prostě říct nedá.

O národnostných treniciach som nepísal preto, lebo žiadne vážnejšie neboli. Celkove - všetci sme boli na jednej lodi. Najväčší problém bol ako dostať opušťák, čo bola aj jediná odmena za ktorú sme boli ochotní urobiť čokoľvek... Aby sme ušetrili na cestovnom, tak si napr. Pražáci písali dovolenky k nám na južné Slovensko a potom nám za zlomok ceny predávali prepravenky. Tak som napríklad za 50 korún mohol cestovať domov na opušťák a aj späť. Normálne by ma to vyšlo na 228 korún. Keby sme sa nejak nenávideli, tak by sa na nás vykašlali. Za tých 50 korún oni cestovali na tú svoju dovolenku, takže vlastne na tom nič nezarobili. Dokonca sa nás pýtali na maďarské slovíčka. Najviac sa im páčilo "katicabogár" (lienka/beruška) a najsmiešnejšie pre nich bolo "kipufogó" (výfuk). Jeden z kamošov, nejaký Zajíček tam dostal prezývku "Nyuszi" (čítaj ňusi), čo je zajíček v maďarčine, a túto prezývku používa doteraz.

To Honza Hora - tak to sme dopadli podobne. Môj najlepší kamarát, modelár z Brandýsa n/ Labem tiež pár rokov po vojne zomrel pri havárke.

pro mikinga: o národnostním klimatu v ČSLA. Sloužil jsem jako absík u dělostřelců v Klatovech v letech 1984-85. Jako čet. abs. a navíc lapiduch jsem zažil dost pohodovou vojnu. Shodou šťastných okolností jsem se dostal do té lepší skupiny záklaďáků = ( Marodka, kuchyně, kotelna, sklad... ) kteří jsme si uměli a mohli vzájemně vyhovět. Mazáci na nás neměli, záklaďáci si nás předcházeli a taky mladší oficíři byli krotcí. Obzvláště den po výplatě, když si před nástupem chodili pro injekci proti kocovině. V této společnosti bylo každému jedno, kdo je Čech, Slovák... Pražák nebo Východňár. Můj nejlepší kamarád - modelář byl ze Slovenska, bohužel, pár let po vojně umřel...
Maďarů bylo u nás jen pár a drželi pospolu. Naučil jsem se od nich pár pěkných nadávek, ale vycházeli jsme spolu korektně.
To, co tu jiný diskutující nazval jako podtatranské čvo - číslo vojenské odbornosti: u nás to bylo čvo 200 - obsluha děla = blbej ale silnej. Většina těchto vojínů měla příjmení jako: Sivák, Berko, Ferko, Koki... a všichni měli po těle modré obrázky. Před vojnou většina z nich strávila několik let v jiném státím zařízení. Ti opravdu tvořili velmi specifickou skupinu a kamarádit s nimi nikdo příliš nechtěl.
Abych to shrnul: v době mé služby u mého pluku spolu normální Češi a normální Slováci vycházeli normálně.

Ok, tak dve potvrzeni stejnym smerem, to asi odpovida na moji otazku, diky

Z pozície veliteľa ČTZ v roku 85/6 som nejaké extra národné delenie nezaznamenal, združovanie do skupiniek bolo skôr na úrovni zajac-mazák-suprák , ďalej podľa záujmov - to bolo dané hlavne vzdelaním a IQ (rozsah v mojej čate bol od 62 do 180) a podľa povahy.

Zrejme to tak ako úroveň šikany záviselo do istej miery aj na nastavení tolerovanej úrovne dôstojníckym zborom.

Ted uz to tema unasim opravdu uplne jinam od Julije Mamčura(respekt!)...

Totiz co si pamatuji za federace, i kdyz jsme byli jeden stat, tak fyzicky kontakt se Slovaky byl minimalni diky tomu ze treba nebylo jednoduche migrovat a pronajmout si nekde normalne bydleni.
Takze ja jsem treba z Prahy, a Slovaky jsem proste zacal v nejakych poctech paradoxne potkavat az po rozdeleni federace.
Tak proto se ptam- prijde mi ze lidi z druhe republiky se misili jen budto na vojne, nebo na skolach v prirode, a jinak tam vlastne moc interakce mimo federalni TV nebylo.
Coz mi prijde docela zajimave kdyz davam dohormady svoje vzpominky na dobu pred '92 resp. pred '89