PeJu : nastudujte si dějiny Ukrajiny, dějiny Krymu, dějiny zemí Koruny České a zjistíte, že porovnáváte neporovnatelné. Sudety (Mnichov) můžete porovnávat pouze s Kosovem (ve skutečnosti nešlo o samostatnost Kosova, ale o jeho připojení k Albánii, ke kterému nedošlo kvůli Makedonii a Řecku)

milda: dotazy obdobného druhu prosím zasílat na info@ipmsnymburk.com. Děkuji za pochopení.

Vlado: pomýlený zdá se býti skoro každý, to s sebou nese bohužel dnešní doba.

Milý ornitologu, děkuji za shrnutí a vyhodnocení, ale vzhledem k tomu, že váš příspěvek je prost jakékoliv argumentace ohledně toho, na co (jakoby) reagujete a snažíte se otočit debatu k něčemu, co není jejím předmětem, odpovím vám jen takto: Na hrdinu si nehraju a nehrál jsem si na něj ani tehdy, vzhledem k tomu, že jsem nebyl důstojníkem armády Sovětské, nepříslušelo mi tepat zlořád v ní... Ale zeptat jsem se jich na některé věci nebál a myslím, že pozorovací talent mám slušně rozvinutý. Výhody? O jakých mluvíte nebo jaké si spíš představujete?

Můžu vás ujistit, že podle národností jeden druhému (dalo by se říct z principu) nevěřil a z historického hlediska měli každý jeden na druhého vždycky "uloženo" něco "hluboko v žaludku" a to platilo i pro lidi z evropských svazových republik, kteří (by si teoreticky) mohli být navzájem blízcí podobnou kulturou, že tam vznikala doslova "účelová spojenectví", to je bez debat, ale ta trvala vždy jen do nejbližší změny situace a pak se to zase tříštilo a třepilo a hrotilo jiným směrem. Vztahové problémy v Sovětských ozbrojených silách (obecně je armáda zpravidla dost pravdivým obrazem společnosti a to platí všude) byly dost vyhrocené a vedlo to dokonce k tomu, že některé druhy vojska se doslova "národnostně cedily a formovaly" ale to přišlo poměrně dost pozdě před rozpadem SSSR a musím říct, že až tak důsledné to nebylo. Překvapovalo mne ale, že třeba RVD a vysloveně specializované útvary SSU to docela míjelo - a o to to (tam) bylo horší. Sice se dodržovaly jisté principy "parity" na místech ve struktuře velení, ale to platilo až od určité úrovně a odpovídá tomu třeba (zasvěceným) známý pricip "podtatranského ČVO... (a nehledejte za tím nikdo nic osobního). Na druhou stranu v jednotce, jíž jsem velel, jsem dokázal ukočírovat národnostní třenice a nebo jim předem zabránit vždy tak, že moji kluci věděli, že tahat musí spolu a ne proti sobě a to ve vlastním zájmu. PŠM jsem jako velitel jednotky řídil, protože u našeho útvaru byl politruk celý jeden pro nás pro všechny, víc jsme jich nepotřebovali a ani v tabulkách prostě nebyli, byl to zkušenej, rovnej a myslící chlap a vojáci ho brali jako rádce, ne jako drába... Na PŠM jsem si vybíral (ono to šlo, vybírat si témata, sice ne moc a diametrálně odlišná, ale šlo to) témata související s historií a s vlastenectvím s důrazem na armádu a druh vojska, u něhož jsme sloužili, na to vojáci slyšeli a (nejenom občas) je to i zajímalo... Velebit jsem nikoho nemusel a jsem tomu rád, použít v tomto směru tvrzení "ostatně jako všichni" bych si nedovolil, na to jsem sloužil "před" i "po" dost dlouho... Ostatně můžu říct, že zřejmě jako většina kolegů jsem si "po" do jisté míry oddechl a to hlavně proto, že ty "sedavé předměty" docela žraly čas na to, abysme mohli cvičit a připravovat lidi na to, co mělo a mohlo zvýšit jejich šance na přežití a vítězství v boji...  Ono platilo a platí, že profesionálové najdou vždy společnou řeč na rozdíl od těch, kteří profesionálně jen tlachají, že ornitologu.

A mimochodem, ještě zajímavější by byly vzpomínky těch československých občanů, kteří v rámci studia na vysokých školách v tehdejší SSSR absolvovali "vojenskou přípravku", tedy ekvivalent naší VKVŠ...

Libore, co keby si zmazal celu tuto temu, i s mojim prispevkom, pretoze vidim, kolko pomylenych ludi tu zacalo pisat hovadiny, a tato tema je uz vlastne pase, kedze Julinko Mamcur uz asi presiel k rusom, aby si este zalietal...a este dovetok: aspon budes mat o jednu neaktualnu temu, tu na foru, menej...s42,,

Dotaz : pane Malý , Vy jste ten , co tady maže (blokuje) příspěvky ? děkuji za odpověď  

Máme tam i dva své hrdiny.

Ornitolog: a která strana je v tom Vašem mišmaši ta "správná" (a klidně zůstaňte u jugošky)? Vaše šáhlá myšlenka všeslovanské vzájemnosti je sice dojemná, ale kulhá na obě nohy a ještě k tomu má chromou ruku. Přinejmenším.

 

.....podobnost čistě náhodná:

Havel a české úřady znemožnili dohodu. Proto začalo bombardování Jugoslávie.

Na včerejším vzpomínkovém shromáždění u příležitosti patnáctého výročí bombardování Jugoslávie letouny NATO promluvil i bývalý zpravodajský důstojník a diplomat Miroslav Polreich. Ten promluvil o své účasti na jedné kosovské misi, kde se ocitl coby československý velvyslanec při OBSE ve Vídni.

„Ta mise měla zjistit, jaká je situace v Kosovu, jaké jsou vztahy mezi Srby a Albánci. Po asi dvou týdnech jsme na místě napsali zprávu, která mapovala skutečnou situaci v Kosovu. Když jsme se ale vrátili do Vídně a měli jsme tu zprávu schválit, zjistil jsem, že ta zpráva je jiná. Že je vylhaná, že je to podvod! Jednomu z těch účastníků jsem řekl: Jste mladý člověk a jednou se budete muset rozhodnout, zda budete celý život lhát, nebo se postavíte za správnou věc,“ popisoval doktor Polreich. Ten člověk prý zvedl ruku a řekl, že Polreich má pravdu a že také nepodepíše. „Na to se hned přihlásil Švýcar a řekl, že jako švýcarský generál není agent NATO a nebude lhát. Dopadlo to tak, že vedoucí té mise, Kanaďan, se omluvil a řekl, že mu v Kanadě zakázali vydat to, co na Kosovu skutečně viděli,“ sděloval Miroslav Polreich.

Nakonec se prý sám Polreich rozhodl, že vydá vlastní zprávu, která bude situaci popisovat tak, jaká skutečně byla. „Nato mi pak rakouský velvyslanec řekl, že to, co jsem si dovolil teď, si už nikdy nedovolím. Oni prý vědí, jak to v Praze zařídit. Přišel jsem do Prahy a první náměstek ministra zahraničí Saša Vondra dal příkaz, že už nikdy nikam nesmím vyjet. Tak jsem rezignoval na funkci,“ uvedl doktor Polreich.

Po pěti letech se prý ještě snažil znovu zprostředkovat setkání se Srby a Albánci, aby se předešlo bombardování. Česká strana včetně zpravodajských služeb a prezidenta Havla mu v tom prý zabránili, protože se radili s Německem a to si diplomatické urovnání nepřálo. „Tehdy bylo reálně možné z naší strany zabránit bombardování, ale nestalo se. Považuji to za největší chybu ve svém životě. Je to chyba České republiky a hlavně Ministerstva zahraničních věcí a zpravodajské služby,“ dodal Miroslav Polreich v pondělí večer před srbským velvyslanectvím.

Autentické svědectví z jednání české vlády v březnu 1999 také poskytl tehdejší ministr zahraničních věcí Jan Kavan. „Přesně sedm dní po našem vstupu do NATO, byl to pátek, mi volal generální tajemník Javier Solana s tím, že v pondělí budou letadla NATO bombardovat Jugoslávii a že tak bylo rozhodnuto už v prosinci, kdy ještě Česká republika v alianci nebyla, a proto jsme nebyli součástí toho rozhodnutí a ani jsme o něm nebyli informováni. Byl to šok,“ řekl Kavan. Česká vláda tehdy povolila přelet letadel přes české území. Podle Kavana tak bylo rozhodnuto po mnohahodinovém traumatickém jednání tehdejší vlády Miloše Zemana.

Dnes je to 15 let od vstupu naší země do NATO. Jak zpětně hodnotíte činnost NATO hlavně s ohledem na událost, která přišla těsně po našem vstupu, 24. března 1999, tedy 78 dní trvající bombardování Jugoslávie, kdy byly ve velké míře zasahovány i civilní cíle včetně nemocnice, škol, vlaků či budovy státní televize?

Jak víte, česká vláda byla poslední, doslova poslední, kdo dal svůj souhlas s přeletem letadel NATO přes české území. Tehdy jsme marně hledali spojence, který by pomohl řešit tuto situaci mírovými prostředky. Teprve později se podařilo takového spojence najít v Řecku. Možná, že si ještě vzpomenete na česko-řeckou iniciativu. Nu a při tomto projednávání jsme byli ujištěni, že budou bombardovány pouze vojenské cíle a toto ujištění nebylo splněno. Takže jak vidíte, slibům některých politiků se nedá tak úplně věřit.

A přímo to samotné provedení, tedy zmiňované zásahy civilních cílů, třeba nemocnice v Niši, která byla označena na střeše červeným křížem… Co to ukázalo o těch lidech, kteří tuto akci plánovali?

Pokusím se uvést pouze jediný příklad. Generál Wesley Clark (vrchní velitel vojsk NATO během bombardování – pozn. red.) byl prezidentem Havlem navržen na Řád Bílého lva, nejvyšší české vyznamenání a já jsem mu toto vyznamenání jako tehdejší premiér odmítl kontrasignovat, takže Wesley Clark žádné vyznamenání nedostal. Mimo jiné právě kvůli těm nemocnicím.

PS.:  ....stará ukázka servilnosti "humanitárního zrzečka" vůči USA a NATO !!!  Havlův duch tady straší dál,...pořád řešíme vnitřní problémy cizích států, pravda se umlčuje, ....přinejmenším upravuje dle pokynů senilního strýčka Toma!

to PeJu: není to třetina, je to bohužel polovina.

To ornitolog:

Ako nám často hovorila lektorka dejín MRH* "Keď dvaja robia to isté, nie je to to isté! ".

Mala pravdu, len to vtedy myslela ináč.

s1